Když obě dívky byly uneseny, hned se vyrojily moudré sovy, které hodnotily jejich čin, prohlašovaly, že tam holky neměly lézt, že si to vykoledovaly samy a tak teď ať si to užijou. Tak tohle je pod úroveň nás, kteří si myslíme, že odsuzovat oběť a ne zločince je pěkná blbost. A to říkám ještě velmi mírně. Nebudu to rozebírat, ale když je někdo v nouzi, má se mu pomoct a teprve pak cosi řešit, je-li co.
Veřejnost se tehdy nabádala, aby se nikdo o nich nezmiňoval, že je to příliš křehká situace, že půjde o diplomatické jednání, aby veřejnost neohrozila životy dívek. A tak se mlčí.
Mlčí se disciplinovaně, téměř stále, mimo povolení únosců o dívkách mluvit, v souvislosti se zaslanými videi. Únosci si dnes mohou myslet, (jestli vůbec nějak myslí), že nám na životech děvčat nezáleží a to ani představitelům naší země, kteří by měli v zahraničí pomáhat chránit životy svých lidí, kteří se dostali do nesnází.
Zajímá vůbec někoho, mimo jejich rodiny a kamarádů jejich osud? Zajímá to média? Co vlastně chtějí únosci? Chtějí ještě vůbec něco? Nabídla jim něco naše vláda, třeba nějakou výměnu zajatců za Hanču a Tonču, nebo vůbec něco?
Já vím, říká se - s únosci se nevyjednává, ale životy lidí za vyjednávání stojí. Neříejte mi, že jsem naivní jako husa, možná to až tak zlé se mnou nebude, ale předchozí otázky mě trápí. Často na dívky myslím, jak musí být pro ně každý nový den těžší a těžší, jak jim dny splývají, jak už možná rezignovaly a ovládla je beznaděj, zda vůbec jsou...
Dnes jsem si přečetla krutou zprávu - klik zde .
Samozřejmě neznám podrobnosti, mentalitu únosců, příslušníků hnutí, zločinců, pro které je život bezcenný, ale jestliže není možný ozbrojený protiútok, tak se s únosci vyjednávat má! Samozřjmě, jestliže je to alespoň trochu možné, tedy, je-li znám. Co vlastně chtěli únosci těch chlapců?
Myslím na vás, Haničko a Toničko, alespoň to, když nemůžu udělat víc...
Foto ze stránky - zde klik
