Všechno co je staré nemusí být na vyhození, třeba fotky podobné těm, co jsem si vypůjčila od slavné táborské firmy Šechtl & Vosečk a také ty, keré mám doma. Kdybyste někoho poznali, oznamte to buď mně a nebo zde - klik
Bez fotografických ateliérů by nebylo krásných prastarých fotografií. Kdejaké robě bylo fotografováno na kožešině jak pase koníčky, pyšná matka, sedící v parádní židli či křesílku, obklopená svými dětmi, s nad ní stojícím manželem opatřeným knírkem, či plnovousem, všichni ve slavnostních dobových šatech a botkách, většinou kotníčkových, kamarádi ve vojenském stejnokroji, nebo v dobovém civilu, ti všichni přepečlivě naaranžovaní do fotografových kulis.
Děti sedící v letadélku či u sádrového dortu, milenci v hájku s břízkami, vojáčci u kresleného děla apod. Jako majstrštyk pak svatební fotografie, kde byla dodržována přesná pravidla kde kdo bude sedět či stát.
Ateliéroví majstři nefotili jen v ateliéru, ale zachycovali i dobové události ve svých městech. A tak se zachovaly i dokumety mapující naše dějiny.
I já jsem kdysi podnikla se svými dětmi výpravu do fotoateliéru Na Pankráci, do již zbouraného domu, ve kterém bylo i kino Revoluce. Už i tyto fotky jsou dnes historické. Mé děti podobnou výpravu nepodnikly. Vnučky mají několik plných alb fotografií, první fotografie dokonce ještě v bříšku u maminky a také hned jak vykoukly na svět, protože fotoaparáty jsou v každé rodině. S mobily s fotoaparátem, se holky fotí samy a mají svých fotek plný počítač.
Se starými fotografiemi se vracím do starých časů, mají své kouzlo, své tajemství a vyzařují klid, okamžik, který zachytil člověka, který už hodně let není mezi živými. Byl tu, o čemž svědčí foto a už tu není. Koloběh života...
