Slávy a zrady

„Poslouchaj, Kohl, jdou se podívat k oknu, venku je nějaký jásot, zní to jako na prvního máje..“, „Vidím konvoj veliký, jehož sláva hvězd se dotýká..“, „Kohl, přestanou šaškovat a řeknou mně co se tam děje.“, 

V posledních dnech jsou média rozrušená a chvějící se jako panna před první souloží. No aby ne, vždyť jde o událost léta páně 2015, která tolik rozechvěla všechny zúčastněné do maximální rozkoše a adrenalin stoupá tak hustě, že to je něco jako první výstřel nebo první sex. Českem projíždí konvoj báječný vojenský techniky moderního zbrojařského průmyslu v plné polní (akorát v Polsku jim prej došla nafta tak se hoši trochu zdrželi) a z transportérů vykukují stateční vojáci s americkými helmami a americkým hollywoodským úsměvem. Konvoj americké armády projíždí hrdě Evropou a nyní jsou vítáni na našem území. Lidé jásají, volají „Welcome darling USA, I Love You Mc Donalds..“, fotoaparáty blýskají, Češi stojí ve frontách navzdory dešti větru (co mi to jen připomínááá..) a strkají své roztomilé ratolesti na obrněné transportéry, aby mohli zachytit své potomky (kteří z toho nemají absolutně rozum) když už né přímo v náručí amerického vojáka tak aspoň na válečném vychytaném vozítku a hlavně na věčné časy. Militantní nadšenci mají žně, konečně na vlastní oči, konečně na vlastní dotyk, konečně něco se děje a není to jen virtuální show a válečné dokumenty v televizi, kterou už mohou ovládat i hlasem. Odpůrci konvoje nejsou vidět, nejsou vidět skoro nikde, jsou neviditelní, jsou odsunuti úplně na poslední místo, jsou zahaleni do mlhy husté tak, že nejde nakrájet, páč nejsou žádoucí, nejsou to ti správní nadšenci a hlavně - nechtějí si hrát. Neznamená to však, že neexistují. Tak si říkám, co by tomu řekl asi prezident Reagan, jak by to hodnotil on, idealistický antikomunista, jestli by byl nadšený, že našel spojence proti Rusku jako je našel tenkrát, když přijímal muže z Talibanu a z Al-Kaidy. A jestlipak tenkrát tušil, že tyhle muže muslimské víry jednou budou nahánět v horách američtí vojáci úplně stejně, jako to dělali vojáci sovětští.

Evropa je rozhádaná, nervozní a naštvaná a má strach. Z čeho vlastně? Sama neví, zírá znechuceně na zbídačenou, vysátou, zruinovanou a válkou zpustošenou Ukrajinu a bojí se, že ten ocelový nelítostný válečný oř už si brousí zuby i na ni a ví i to, že své dluhy za packala Hitlera už splatila a že nového packala nechce a možná ví i to, že Rusko už dávno není Sovětský svaz, že Amerika už dávno není tak svobodná, páč invazi kdysi přeživší Indiáni už dávno nežijí volně, nýbrž v rezervacích a že Obama není Reagan a Putin není ani Hitler ani Stalin. Svět je pořád stejný, pořád rostou stromy, pořád svítí slunce a pořád po Zemi chodí člověk, co nebude nikdy stejné je budoucnost, páč tu nám napíše opět minulost. A tak si říkám dokud se nám tu jen promenádují, dokud si jen hrají a nestřílí, je to furt dobrý, akorát tam vzadu v hlavě mně svítí malinkatá červená kontrolka, aby si naši Evropu, respektive tu naši zemičku ten vycvičený statečný americký voják s válečnými reflexy a s vlastními ideály nespletl nakonec taky s válečnou zónou..

A pamatujete si, jak to říkal jeden z nejlepších iniciátorů propagandy Goebels? "Stokrát opakovaná lež se nakonec stává pravdou", tak pozor na propagandu od ní je jen krůček do válečné zóny.

                                                                   -ed-