Ještě nemáš dost

Básník je člověk, který všechno, co chce říct, vrazí do té básně. Takže tahle nutná upoutávka bude už stále stejná :-)

Ještě nemáš dost

Všem předstíráš pokání

pleteš se jim do života,

nic ti ve lži nebrání

hraješ si zas na bigota.

Tam, kde už nic není

ani smrt si nebere,

nikdo nedá rozhřešení

marně čekáš v kostele.

S kým si kalil v časech

v slabinách tíhu olova,

na kolika mrzkých postech

znevážil teplo domova.

Neklam, šplhals po zádech

ego opilé sis povozil,

skloňoval ho po pádech

znovu na hřbet naložil.

Vlastní dítě stále dusíš

hosta vítáš jako ctnost,

shnilé trámy držet musíš

přes ztrouchnivělý most.

Pláčeš? Ty nemáš slzy,

duše vyzáblá jak kost,

nikdy nevíš, co tě mrzí

hlava samá nadutost.

Čím nakrmíš si duši

když nemáš žádný vhled,

ukaž červům jak ti sluší

tvůj pokřivený svět.

Podstavec velký vytesal

přitom sám tak maličký,

písmena ve zlatě tvůj med

trubec bez křídel včeličky.

Jsi vězněn sám v sobě,

mluv se mnou anebo mě zab!

Tolik tónů tepe v hlavě

a nejsi schopen čistě hrát.

Nech minulost v hrobě

sám nemáš jí co dát,

marně hledáš sílu v době

každý hrdina už sťat.

Utíkáš si do ústraní

ohlodat poslední kost,

předstíráš všem utrpení

sám sobě nezvaný host.

Příšera s velikou chutí

pozřel sis i budoucnost,

v tomhle břiše není k hnutí

což ještě nemáš dost?

             -ed-