Básník je člověk, který všechno, co chce říct, vrazí do té básně. Takže tahle nutná upoutávka bude už stále stejná :-)
Ještě nemáš dost
Všem předstíráš pokání
pleteš se jim do života,
nic ti ve lži nebrání
hraješ si zas na bigota.
Tam, kde už nic není
ani smrt si nebere,
nikdo nedá rozhřešení
marně čekáš v kostele.
S kým si kalil v časech
v slabinách tíhu olova,
na kolika mrzkých postech
znevážil teplo domova.
Neklam, šplhals po zádech
ego opilé sis povozil,
skloňoval ho po pádech
znovu na hřbet naložil.
Vlastní dítě stále dusíš
hosta vítáš jako ctnost,
shnilé trámy držet musíš
přes ztrouchnivělý most.
Pláčeš? Ty nemáš slzy,
duše vyzáblá jak kost,
nikdy nevíš, co tě mrzí
hlava samá nadutost.
Čím nakrmíš si duši
když nemáš žádný vhled,
ukaž červům jak ti sluší
tvůj pokřivený svět.
Podstavec velký vytesal
přitom sám tak maličký,
písmena ve zlatě tvůj med
trubec bez křídel včeličky.
Jsi vězněn sám v sobě,
mluv se mnou anebo mě zab!
Tolik tónů tepe v hlavě
a nejsi schopen čistě hrát.
Nech minulost v hrobě
sám nemáš jí co dát,
marně hledáš sílu v době
každý hrdina už sťat.
Utíkáš si do ústraní
ohlodat poslední kost,
předstíráš všem utrpení
sám sobě nezvaný host.
Příšera s velikou chutí
pozřel sis i budoucnost,
v tomhle břiše není k hnutí
což ještě nemáš dost?
-ed-
