Zaujal mě rozhovor s předsedou Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou v jednom celostátním médiu (HN 20.4.2012). Při jeho čtení jsem se nemohl ubránit mnoha znepokojivým myšlenkám.
Soudce Baxa pěl na svého kolegu Šotta samou chválu a velmi si cenil toho, že se „nerozklepal“ z obrovského zájmu médií a souzené osoby. Byl na jeho výkon pyšný. Ale na druhou stranu se mnoho našich soudců nerozklepe, ani když soudí tak, že by na jejich jednání byl zase pyšný Vyšinský. S většinou názorů Josefa Baxy se dá bez výhrad souhlasit. V rozhovoru chyběl jen širší pohled na naši justici v souvislostech. Názorové tříbení přijde v druhé vlně Bártovy kauzy, až po zveřejnění projednávaného odvolání odsouzených. Ve vyjádřeních soudce Baxy jsem postrádal právě zmínku o tom, že značná část naší justice je infikovaná několika viry. Velice precizně to je popsané ve výroční zprávě BIS. I internet je plný informací o „podivných“ rozhodnutích našich soudců. Stačí si připomenout kromě soudce Košely nebo Berky snad poslední hodně známý rozsudek soudkyně Markéty Langerové v kauze Romana Smetany. Kolik soudců z naší justice v sobě najde tolik morální síly, aby se v případě jenom pochybností o jejich nezávislosti označilo za podjaté? Zatím jsem takový případ v médiích nezachytil.
Absence morálky se nevyhýbá ani „autoritě“ nejvyšší, Ústavnímu soudu. Je řada nálezů, kdy si tyto vzájemně odporují, ale nejsou v takovém případě, jak by správně měly být, předkládány plénu Ústavního soudu. Náprava tohoto stavu je jednoznačně na předsedovi JUDr. Pavlu Rychetském. V naší justici k tomu zatím slouží velice chabě pouze kárné řízení. Přitom JUDr. Rychetský je jediný, kdo může podat kárnou žalobu na soudce Ústavního soudu. Zná někdo případ, kdy to měl učinit a učinil? Naše justice, tedy soudnictví, selhává na tom, že téměř všichni soudci z bývalého režimu byli renominování bez bližšího zkoumání morálních vlastností jako soudci demokratického právního státu. Zná někdo odpověď, kolik by jich obstálo při posuzování podle kritérií např. pro soudce v Německu nebo ve Francii? Chybí zde odpovědnost soudců za nezákonná rozhodnutí a postih, protože jsou nepostižitelní. Chybí i jen náznak nějakého kritéria posuzování kvality jejich rozhodování. Navíc mě polévá studený pot, když si uvědomím, že mohou soudit do věku 70 let. To v praxi znamená, že se s některými totalitními fosíliemi budeme v justici potkávat ještě desítky let.
Cením si, stejně jako Josef Baxa, odvahu soudce Jana Šotta, když dokázal označit Víta Bártu a jeho jednání za korupční a Škárku za lháře a vyzval orgány činné v trestním řízení, aby se zabývaly jednáním Kristýny Kočí. Přitom stovky Kristýn(ů) v jiných kauzách zůstává naprosto bez zájmu soudce. Současně se mi ale dere na mysl znepokojivá myšlenka. Jaký je rozdíl mezi půjčkou Bárty stranickému kolegovi a jednáním Petra Nečase, když jmenuje např. Kubu nebo Bendla ministrem. Je Bendl takový machr na zemědělství nebo Nečas potřebuje jeho službu v rámci své kariéry v ODS? Oba si zajišťují politickou podporu. Bárta za svoje, Nečas za naše. Bártova varianta je maximálně v jeho milionech, Nečasova se pohybuje v miliardách. Musí se přece něco dostat také na partaj. Potom nevidím žádný rozdíl mezi jednáním a motivací Bárty a Nečase. Tyto skutečnosti jsou známy soudci Šottovi i Baxovi. Je zde jenom malý rozdíl. Bárta stál před soudem, který jeho jednání nekompromisně pojmenoval. Nečas si na svůj rozsudek musí počkat do voleb, až ho voliči vykroužkují jako svého času Langera a další. Doufejme, že na tuto možnost voliči do temínu voleb nezapomenou.
John Bok označil naši justici za skanzen komunistické justice. Bez zásadních systémových změn se to v naší justici nikdy zásadně nezmění.
Zbyšek Dřevojan,Znojmo.
