A prý za neprůjezdnost rychlostní silnice mezi Libercem a Turnovem můžou silničáři. Aha. Já v té koloně stála tři a čtvrt hodiny a vidím to trochu jinak.
Nikdy jsem nechápala, jak třeba na D1 můžou stát auta v kolonách třeba čtyři hodiny. Vůbec by mě nenapadlo, že se v takové situaci také ocitnu a nedaleko domova.
Ráno jsem vyjela z Jablonce a libovala si, jak jsou silnice pěkně protáhnuté. Ale jen jsem najela na rychlostku od Liberce, po pár desítkách metrů jsem stála. Potřebovala jsem popojet asi tři kilometry, v Hodkovicích odbočit. A jak si můžete všimnout na fotografii, skoro žádný sníh na silnici není. Pro neznalé, ten inkriminovaný Paceřák, co v něm stávají kamiony, je od směru z Liberce až za Hodkovicemi.
Záběry v TV ukazovaly, jak zasypané kamiony sněhem, stojí v obou pruzích. I z těch záběrů bylo vidět, že ten sníh na silnici je napadaný až po tom, co si z něho udělali kamioňáci parkoviště.
Nemám tento způsob přepravy ráda a netajím se tím. Už v devadesátých letech, když bylo jasné, že naše republika bude tranzitní zemí, měla se vláda starat. Já bych dala tučné dotace vlakové dopravě na vagóny a zbudování nájezdových ramp. Na všech hranicích naší země, bych všechny kamiony, hlavně ty, které přes naše území jenom přejíždějí, je nahnala do vlaků a na druhém konci země je zase vysadila.
Místo toho jenom vznikají nové a nové silnice a zabírají mraky orné půdy, luk, částí lesa. Zvířatům se brání v migraci, přechodů je pro ně minimum.
Když kamionu vadí centimetr sněhu, nemá se na cestu v zimě vůbec vydávat.
Kamioňákům je však všechno šumák. Když se nacpu do levého pruhu a nevyjedu, svedu to na cesťáky a je to v cajku.
Kolikrát jsem už viděla, jak jeden kamion předjíždí druhý a na předjetí potřebuje několik kilometrů. Já bych jim v zimě zakázala vůbec do levého pruhu vjíždět. Bohužel i na Pražském okruhu, kde je dokonce u každého vjezdu značka, že kamiony do levého pruhu mají zákaz, to někteří porušují. Nikdy jsem však neviděla, že by k takovému přestupku někdy přijela policie.
Jednou jsem v zatáčce, kde byla omezená rychlost na 40 km/h měla za zadkem nalepený kamion a troubením mi dával najevo, že se mu nelíbí, že omezenou rychlost dodržuji.
Ale abych se vrátila k té koloně. Nejprve všichni ukázněně utvořili uličku pro záchranné složky. Po nějakých dvou hodinách ji však někteří začali porušovat a klidně do ní vjížděli, jednou dokonce zablokovali hasiče. Jiní, po právu naštvaní, je zas zastavovali a pěkně od plic jim něco rázně vysvětlovali. Z autobusu o pár aut za mnou vystupovali lidé a vydávali se pěšky na cestu k Hodkovicím. Za celou více než tříhodinovou dobu neprojelo kolem ani jedno policejní auto.
VRAŤME ZEMI ŘÁD A POŘÁDEK.
