Polsko - západní Balt

Za socialismu jezdívalo do NDR k Baltskému moři mnoho Čechů. Dnes o krásách tohoto pobřeží nemá skoro nikdo ani ponětí. Myslím, že je to velká škoda.

Bydlím na severu Čech, k nejbližšímu moři to mám „pouhých“ 500 km a přitom jsem u něho byla poprvé loni. Stejná vzdálenost je od nás do Tater, kde jsem už byla několikrát. Měla jsem v hlavě nějak zakódováno, že když k moři, tak na jih, na což s dětmi nebylo nikdy dost peněz. Děti dospěly, finanční situace se trochu vylepšila, tak jsem si řekla, že chci konečně v padesáti letech vidět moře.

Nejspíš kvůli vzdálenosti padla slova na moře Baltské. Se mnou se rozhodla jet jen dcera, syn zůstal doma. Jaké však bylo moje překvapení, jak málo informací o našem sousedním státu lze nalézt. V knihkupectvích a knihovnách snad mají tištěný průvodce i o té nejzapadlejší zemi na druhé straně světa, ale o Polsku nic. Když už se mi podařilo nějaký najít, tak v něm řešili pouze velká města. Na internetu to nebylo o mnoho lepší.

Po několika dnech pátrání jsem přeci jen pár základních informací ve svých poznámkách měla a my mohly vyrazit. V tomto svém prvním článečku se ráda podělím o osobní zkušenosti a zážitky, které jsme s dcerou měly na cestě v západní části polského Baltského moře, tedy u hranic s Německem. Polsko je krásná země, snad to někomu pomůže v rozhodování, na která místa se v něm vydat.

Ubytovaly jsme se v městečku Dziwnówek ve čtyřhvězdičkovém kempu Bílý Dům. Místa si zde lidé rezervují dopředu, měli pro nás volno pouze na dvě noci. Pro stany a karavany jsou jednotlivé boxy ze tří stran ohraničeny nízkým živým plotem. Většinu osazenstva tvořili Němci a Poláci (tak půl na půl), Čechů bylo málo. Při našem příjezdu nás však šokovala na recepci paní, když jsme se pokoušely o nějaká polská a anglická slova, která nám jasnou a důraznou češtinou povídala: „Proč nemluvíte česky, když jste Češi?“

Kemp byl velice čistý, paní uklizečka stále dokola uklízela všechny budovy. Jeden zaměstnanec, který se staral o odpad, jednou dokonce poděkoval dceři, když jí viděl u popelnic, že odpad třídí. Kemp byl rovněž velice dobře vybavený, což se s českými kempy vůbec nedá srovnat, např. nechyběly ani fény u sprch. Jednu mínusovou věc jsem přeci jenom zaznamenala, v kuchyňce byly pouze dva dřezy na nádobí. Takže navečer se tvořila fronta.

Ještě bych našla jednu negativní věc, ale ta nesouvisela s kempem, ale s lidmi. Ve stejný den jako my, se naproti nám ubytovala německá rodina. Děti (dva kluci do 10 let) ráno vstaly již po šesté hodině a začaly hulákat na celý kemp a maminka nelenila a ještě hlasitěji je uklidňovala. Takže když jsme odolaly rannímu buzení krákajících vran, německou rodinu už ignorovat nešlo. Na druhou stranu na tom bylo pozitivní to, že jsme díky tomu byly včas vypraveni z kempu, což znamenalo více času na zážitky.

Ještě abych se zmínila o pobřeží. Písečná pláž je dosti široká a dá se na ni přijít přímo z kempu brankou, od které jsme dostaly klíč. Moře je hodně od pobřeží mělké, tvoří se větší vlny. Při našem pobytu bylo teplé, na plavání to sice moc nebylo, ale na vyblbnutí ve vlnách naprosto úžasné. Doporučila bych však sebou nízký látkový plůtek proti větru, po koupání ho jistě oceníte.

A teď už k výletům v okolí. Naprosto úchvatným zážitkem byla návštěva majáku ve Swinoujście (Svinoústí). Jde z něho pozorovat jak volné moře, tak průliv do Štětína, kam míří nákladní i turistické lodě. Přes průliv jezdí na německou stranu trajekty a jsou zdarma. Z majáku je ještě možno pozorovat nakládku a vykládku lodí, haldy uhlí a železné rudy. Parkoviště pod majákem je zdarma a jsou u něho bunkry, které je také možno navštívit, tam jsme však nebyly. U Ústí nad Swinou je i podzemní město, na jeho prohlídce jsme také nebyly. V okolí je též Wolińský národní park, k jehož ukázkové oboře se zubry a vyhlídce Kawcza Góra (Kavčí hora) se dostanete z parkovišť přímo u silnice. Z časových důvodů jsme i toto musely vynechat.

V malém lázeňském městečku Miedzyzdroje (Mezizdroje), prý se mu také říká „Perla Baltského moře,“ jsme navštívily park miniatur. Stavby jsou ze států okolo Baltského moře. V části parku je model železnice. V Mezizdrojích jsme také byly na moc pěkném dlouhém molu s lavičkami (více než 300 m) a malými obchůdky s občerstvením (prý je to nejkrásnější molo v Polsku). Podél pobřeží je promenáda (snad 2 km dlouhá) s různými atrakcemi, např. oceanárium, 7D kino, planetárium, chodník s otisky dlaní známých hvězd, atd.

V Dziwnówě je přístav s rybářskými i turistickými loděmi a jiné atrakce, které jsme nestihly prozkoumat. Z Dziwnóva do Dziwnóweku vede asfaltová cesta podél silnice pro pěší, cyklisty i bruslaře. V Dziwnoweku je jakási promenáda (auta zde však projíždí do kempů a ubytovacích domů) s kamennými obchůdky s občerstvením i suvenýry, večer to tu žije.

Jak již jsem psala, měly jsme s dcerou ubytování pouze na dvě noci. Takže jsme se sbalily a vydaly na cestu podél pobřeží k východu. O střední části polského Baltského moře napíši v dalším svém článečku.

Polsko - západní Balt