Polsko - Ustka, Rowy, Slowiński p. n.

Myslím, že toto místo ve střední části polského pobřeží Baltského moře si každý, kdo má rád přírodu, musí zamilovat, jako se to stalo mně.

V tomto článku navazuji na ten minulý, moje putování s dcerou pokračovalo od západu podél pobřeží. První destinací, kterou jsme navštívily bylo Unieście, část městečka Mielno na úzké šíji mezi Baltským mořem a jezerem Jamno. Průjezd připomínal Matějskou pouť, po obou stranách silnice stánky, krámky a atrakce. Ulice přecpaná lidmi a auty, která popojížděla krokem. Zaparkovat nebylo kde, tak jsme pouze projely a byly jsme rády, že už jsme pryč.

Dalším letoviskem byla Ustka, lázeňské a přístavní město a první větší město, které jsme na pobřeží navštívily. Nejprve jsme projížděli ulicemi sem a tam, kde byla všechna parkovací místa obsazena. Potom jsme se nějakým zázrakem dostaly na centrální parkoviště za přístavem, parkovné bylo levné a platilo se až při odjezdu. Přístav je v ústí řeky Slupia. Od parkoviště se přijde k velice zajímavě řešené otáčecí lávce, po které se lze dostat do přístavu, na promenádu a na pláž. Jednou za čtvrt hodiny zahouká siréna, lodě se zastaví, lávka se otočí směrem přes vodu, lidé přejdou, poté se lávka opět otočí zpět o 90° podél břehu a lodě mohou znovu volně vplouvat a vyplouvat z přístavu. Vyplouvají odtud na vyjížďky po moři turistické lodě a také jeden rychlý člun. Nejpopulárnější lodí je tak trochu kýčovitá motorová napodobenina středověké plachetnice, jejíž moderátor vtipným komentářem baví děti i dospělé. Na začátku promenády je maják. Promenáda je rozsáhlá – s lavičkami, jsou na ni kamenné obchůdky a restaurace, stánky, ocenárium, muzeum voskových figurín, motýlárium, mineralogické muzeum, socha mořské panny Ustecká Syrenka atd. U centrálního parkoviště jsou bunkry, které je také možno navštívit.

Rowy: Rowy je místo, do kterého jsem se naprosto zamilovala. Kdybych měla peníze na investici, nejspíš bych se snažila ve městě sehnat dům ke koupi a učila tam jezdit Čechy. Myslím, že toto je místo na dovolenou pro všechny generace. Původně to byla jen malá rybářská vesnice, nyní je to malé městečko s množstvím novostaveb určených k ubytování. Městečko není průjezdné, silnice zde končí, proto je tady klid. Ulice jsou široké, díky tomu nepůsobí město stísněným dojmem, i přestože je zde lidí docela hodně. Ve městě jsou obchody a obchůdky s nejrůznějším sortimentem. Samoobsluha s potravinami měla otevřeno dokonce až do noci, myslím, že až přes půlnoc.

Byl tam i značkový obchod se šperky, především se šperky s jantarem. Dcera si v něm koupila pěkný prstýnek. Když už jsem u toho jantaru, víte proč jsou u jantaru tak velké rozdíly v ceně? Je rozdíl jestli je to tzv. pravý jantar nebo tzv. přírodní jantar. Drobné úlomky jantaru se za vyšší teploty slisují, tak vzniká levnější – pravý (rekonstrulovaný) jantar (ambroid). Tlakem a teplotou nezpracovaný jantar je dražší – přírodní jantar. Polsky se jantar řekne bursztyn. V jednom krámku se suvenýry jsem si koupila bursztyn v maličké lahvičce, abych také měla nějakou památku na Balt. Starší pan prodavač mi hodně zdlouhavě vysvětloval, jak ho mám natlouci na prášek a zalít asi alkoholem a jak tuto tinkturu užívat a na co. Chudák asi netušil, že mu rozumím tak každé dvacáté slovo.

Ve městě je také mnoho restaurací. Fungují však trochu jinak než v Česku. U pultu si objednáte, dostanete lístek s číslem a jdete si sednout, po vyvolání vašeho čísla si jídlo jdete k pultu vyzvednout. Je to trochu problém, polské číslovky, to je oříšek. Na váhu se ovšem v restauracích neprodávají jenom ryby, ale i jiná jídla. My si objednali pirohy – pierogi, bylo na výběr mezi více náplněmi. Měla jsem však problém, jak váhově velké porce objednat. Když jídlo připravili, byly jsme docela překvapeny, že pirožky nejsou vařené, jako jsme je viděly na talířích v předzahrádkách u jiných restaurací, ale byly smažené. Bylo jich hrozně moc, ale byly moc dobré.

Na váhu se prodávají i dorty v cukrárnách. V Rowy je naprosto skvělá cukrárna, zákusky a dorty jsou výborné, mají hodně velký výběr. Místa k sezení jsou uvnitř i venku nebo si zákusky můžete nechat zabalit sebou, třeba na pláž. Dorty dělají v hranatých korpusech jako to už je vidět ve větších výrobnách i u nás, ale s tím rozdílem, že u nás jsou jednotlivé kousky nakrájené na stejně velké díly a je tedy cena za kus, kdežto v Polsku nejsou předem nakrájené, ale zákazník si musí říci nebo alespoň ukázat gestem, kolik chce ukrojit.

Abych se ještě zmínila i o jiných častých jídlech. Samozřejmě o rybách psát nemusím, každý kdo jede k Baltu neodolá a alespoň jednou rybu ochutná, po celém pobřeží je jich na výběr velké množství. Dají se koupit jako hotový pokrm v restauracích, v obchodech uzené nebo čerstvé od rybářů. I v Rowy každé ráno rybáři prodávají čerstvé ryby přímo v přístavu. Hodně častý pokrm, který se prodává v kamenných obchodech a stáncích po celém pobřeží je zapiekanka – zapékaná bageta. Na výběr je více velikostí i více náplní. Poláci je mají hodně v oblibě, u každého stánku se na ně tvoří fronta. Nejčastějším sladkým jídlem jsou v Polsku gofry – vafle. Na výběr je mnoho různých vrchních náplní, u stánku třeba dvacet. K létu také patří zmrzlina, ta jejich bývá pěkná na pohled, natočí ji většinou do šroubovitého tvaru, její cena je však vyšší.

Ještě se musím zmínit o půjčovnách různých šlapadel a elektrických vozítek. Ve městě jsou na více místech. Půjčují šlapadla pro jednu i dvě osoby nebo třeba celou rodinu. Samozřejmě, že k zapůjčení jsou i kola.

Ubytování v Polsku není velkým problémem. Lepší je zajistit si jej už předem přes internet, nemusíte pak ztrácet čas hledáním, ale je možné si ho najít až na místě. My, že na každou dovolenou v rámci úspory vozíme sebou stan, ubytovaly jsme se v kempu se zvláštním názvem Camping nr 156. Kemp pro stany se polsky nazývá pole namiotowe. Byl tu naprostý klid. Sociální zařízení bylo nové, sice se tu oproti minulému kempu uklízelo pouze asi jednou denně. K nejbližšímu přístupu na pláž to bylo do půl kilometru borovicovým lesem. Na recepci byl mladý muž, který uměl anglicky, ale byl velice překvapen, že tam zavítali Češi. Byl tam zrovna na recepci ještě i pan správce, který nedal jinak než, že nás musí zavést na místo, kde jsou ještě jedni Češi v karavanu. Češi z karavanu nás ráno pozdravili, sbalili a odjeli. Za náš pobyt v tomto kempu, jsme češtinu zaslechly už jenom jednou. Do kempu jsme přijely navečer, bohužel jsme měly tu smůlu, že následující den bylo deštivo a foukal dosti silný vítr, takže jsme skoro celý první den prolenošily ve stanu, až později odpoledne jsme si šly prohlédnout pobřeží a městečko. Z tohoto dnu máme dosti nepěkný zážitek. Byly jsme ve stanu a o ozvala se rána, když jsme vylezly ven, vidíme celou pergolu od vedlejšího přívěsu na našem autě, které jsme měly zaparkováno hned vedle našeho malého stanu. Byla zaklíněná pod jedním předním kolem, takže další škrábance už nehrozily, mimo těch, které udělala na kapotě, když přilétla, takže jsme ji raději ponechaly na místě. Netrvalo ani čtvrt hodiny a od někud pro změnu přilétl plážový stan. Majitelé pergoly přijeli až pozdě v noci, sbalili si ji a až do našeho odjezdu se nám vyhýbali. Ten den, co jsme ráno odjížděly z kempu však vylezli z přívěsu a dali nám jako kompenzaci za poškrábanou kapotu auta 40 zlotých (1 Zl = cca 6 Kč). 

Pobřeží je asi všude v Polsku stejné. Široká písečná pláž, nad pláží prudký vysoký břeh a nad ním borovicový les. Moře daleko od pobřeží mělké, větší vlny, příliv a odliv je málo znatelný, je to volné moře bez ostrovů, nádherné jsou západy slunce. Lidé se většinou po koupání jdou navečeřet a potom se na pobřeží opět vrátí, aby o tu krásnou podívanou nepřišli. Jednou jsme zažily velice dojemnou věc. Těsně před západem přišla na pláž větší skupina lidí, měli všichni stejné kšiltovky. Při západu jásali, když se slunce nadobro schovalo za moře, zatleskali a odešli.

Těsně nad pláží je v Rowy dlážděný chodník s lavičkami, večer osvětlený. Ještě výš, v borovicovém lese je podél pobřeží další chodník, po kterém se můžete přesouvat buď pěšky nebo na kole nebo na vypůjčených šlapadlech z jednoho místa pláže na jiné a vybrat si tak třeba to méně obsazené. Nad každým schodištěm k pláži je samozřejmě toaleta, buď to jsou jen buňky nebo někde i kamenné toalety.

V malém přístavu kotví nejenom rybářské lodě, ale i lodě pro turisty a také jeden rychlý člun. Člun je pro méně pasažérů, než jsme viděli např. v Ustce, což je myslím lepší. Jízdu na člunu mohu vřele doporučit, je to jistě mnohem větší zážitek než jízda výletní turistickou lodí. Kdo se bojí, může si sednout na sedadlo vzadu, tam to méně hází. Kdo chce mít však co nejvíce adrenalinový zážitek, bude se snažit zaujmout místo co nejvíce vpředu. Není to sice nejlevnější záležitost, ale skoky přes vlny na volném moři jsou opravdu famózní. Za horšího počasí mají slevu, přitom za větších vln je to ještě větší zážitek. Člun prý jezdí až tři sta kilometrovou rychlostí.

Těsně k Rowy přiléhá Slowiński park narodowy – Sloviňský národní park. Kdo má rád přírodu, nemůže toto rozsáhlé místo opomenout. Do parku se platí vstupné 6 PLN, ne však všude. Chceme-li se vydat na cestu po nejbližších jezerech u města, můžeme jít samozřejmě i pěšky, ale jsou to trochu větší vzdálenosti, proto je lépe se po parku buď pohybovat vypůjčenými šlapadly nebo na kolech. My měly sebou kola vlastní, což doporučuji při cestě do jakéhokoli místa v Polsku, všude je využijete. Po parku jsou naučné tabule, bohužel pouze v polštině. Do vzdálenějších míst parku od Rowy je lépe jet autem, které pak necháte na nejbližším parkovišti. My se byly podívat za vesnicí Kluki na Lebské jezero. Je tam nízká dřevěná rozhledna a molo – wieža a platforma widokowa. Na mole jsme měly nevšední zážitek, v rákosinách poletovalo malé hejno švitořících ptáčků, které jsme doposud neznaly, až doma jsme si podle fotek, které jsme udělaly, našly, že to byli mladí ptáci sýkořice vousaté. Dočetla jsem se, že sýkořici vousatou je docela problém zahlédnout, a my jich viděly hned několik, i když ještě v juniorském šatu. Parkoviště je až za vesnicí kluki a je na něm i toaleta. Přímo ve vesnici Kluki je i skanzen, u kterého je také parkoviště. Ve skanzenu jsme nebyly, říkaly jsme si, že stejně polskému výkladu nebudeme rozumět. U vesnice Smoldzino jsme si vyšly k rozhledně Wzgórze Rowokól. Vstupné na rozhlednu je 4 PLN, ale kasa není přímo u schodů na rozhlednu a myslím, že kluk který seděl v budce, by asi ani nereagoval, kdybychom nezaplatily. Bohužel jsme neměly moc štěstí na počasí a z krásného výhledu, o kterém jsme si předem přečetly, nic nebylo. Parkoviště je pod silnicí naproti cestě k rozhledně.

Největším lákadlem pro návštěvu Sloviňského n. p. jsou ovšem písečné duny. Tento nádherný zážitek, který jsme s dcerou měly, však popíši až v dalším článku.

Polsko - Ustka, Rowy, Sloviňský n.p.