Mé vzpomínky na záplavu před dvaceti lety

Média Čechům připomněla kulaté výročí povodně. Připomínají i záplavu Prahy a neúspěšnou záchranu legendárního lachtana Gastona. Mám také své vzpomínky i přestože od Prahy nepocházím.

Roku 2002 jsem bydlela v menším městečku Lomnici nad Popelkou (rozhraní krajů Liberecký a Královéhradecký). Moje děti měly jedenáct a osm let. Manžel s námi většinou nikam nechodíval. Moje sestra s manželem a tehdy čtrnácti-měsíční dcerou bydleli v Čelákovicích.

Mám v albu fotografie z 1. 8. 2002, kdy jsme, za krásného slunečného dne, já a děti, sestra s rodinou a naši rodiče, společně v ZOO Praha. Tehdy jsme nemohli tušit, že některá ze zvířat, na která koukáme, za pár dnů budou mrtvá. Ten den jsme se také domluvili, že brzy s dětmi přijedu do Čelákovic a vezmeme si sebou kola a několik dnů tam zůstaneme.

Nevím už, který den to bylo, naložila jsem děti a kola do vlaku a vyrazili jsme do Nymburku. Odtud jsme jeli na kolech podél Labe do Čelákovic. Při pobytu v Čelákovicích jsme si užívali výletů po okolí, cyklo-projížděk, koupání v písečákách nebo také brouzdání v nedaleké Jizeře, která se kousek za Čelákovicemi do Labe vlévá (tam děti byly přímo nadšené, jak jim mezi nohama proplouvají hejna rybího potěru). Vůbec nás nevzrušovali zprávy, jak prý v Jižních Čechách prší a stoupají hladiny řek. Vždyť v Čelákovicích bylo stále slunečno.

Předposlední den našeho pobytu jsme byli s rodinou sestry a matkou švagra v botanické zahradě v Troji. Na poslední fotografii už máme nad sebou deštníky.

Poslední den v Čelákovicích byla už ráno zatažená obloha a chvílemi pršelo. Sestra nám navrhla, ať si ještě uděláme poslední výlet někam do Prahy, třeba do nějakého muzea a druhý den dopoledne, že odjedeme. Myslím, že jsme tenkrát byli v Národním muzeu. Pozdě odpoledne jsme se ještě stavili podívat na Vltavu. Tenkrát jsem dětem říkala, že takto velký průtok hned tak zase ve Vltavě neuvidí. Stále byla slyšet projíždějící auta hasičů.

Odjížděli jsme ze stanice metra Vltavská. Když jsme čekali na soupravu metra, přišla mi SMSka od švagra. Obsah zprávy byl ve smyslu, ať odtamtud rychle vypadneme, že se blíží povodňová vlna. Četla jsem to dětem nahlas. Vedle nás stál nějaký pán, který to slyšel. Kroutil hlavou a dělal na mne posměšné obličeje. Bylo více než jasné o jeho přesvědčení, že rozšiřuji falešnou poplašnou zprávu.

Druhý den jsme z Čelákovic odjížděli domů vlakem. Kola jsme tam raději po domluvě nechali, že si pro ně přijedeme někdy později, až se situace s povodní uklidní. Udělali jsme dobře, protože vlak byl opravdu přeplněný. Uvnitř jsme se pak dověděli, že to je poslední osobní vlak vypravený z nádraží Vysočany. Potom prý budou odjíždět ještě dva nákladní vlaky a nádraží se uzavře, protože se k němu už dostává voda.

Dojeli jsme do Jičína, tam nás přijel autem vyzvednout můj otec. Jeli jsme do blízkého malého městečka, kde moji rodiče bydleli. Potom před odjezdem domů jsme sledovali v TV zprávy jak voda zaplavuje Prahu a metro.

Později mnou otřásly záběry z pražské ZOO. Plavající slon, později zastřelený. Hon na lachtana. Po opadnutí vody zničené pavilony, zastřelené už nafouknuté tělo hrošice…. Ještě později jsem nemohla uvěřit slovům v jedné TV reportáži o tom, jak město nabízelo zoologické zahradě pomoc a jiné zahrady dočasné ubytování pro zvířata ještě před příchodem povodňové vlny a tehdejší ředitel Petr Fejk pomoc odmítl, že prý pokud povodeň nebude tak velká, bylo by to zbytečně vynaložené úsilí a zbytečně proinvestované peníze. Nechápala jsem, jak ředitele zoologické zahrady může dělat člověk, který staví peněžní prostředky nad životy zvířat mu svěřených. Nyní vyšel rozhovor s Petrem Fejkem, na konci se ho redaktorka ptá, zda by udělal dnes něco jinak. On odpovídá, že ne. Na druhou stranu si říkám, že kdyby přišla nová povodeň dnes, byla by bilance uhynulých a utracených zvířat ještě vyšší, díky politice světové asociace zoologických zahrad WAZA, do které také ta pražská patří. WAZA propaguje nesmyslný bezkontaktní chov a utrácení mláďat před dovršením jednoho roku věku, místo osvěty plánovaného množení.  https://www.facebook.com/2tvarezoo

Také by mě zajímalo, zda se nadále udržují přehrady kvůli rekreaci plné jako tenkrát. Kdo ví, zda i dnes by případnou povodeň nedokázaly zadržet.