Cesta z krize

Jelikož jsem zatím nečetl žádný recept, zkusím pár vlastních postřehů. Pocházím z řemeslně-zemědělské rodiny, tak zde napíšu několik vět v duchu starých hospodářů.

1/ Vydělej tolik, aby to pro případ nouze zůstalo na komoře. Nikdy neutrácej více než vyděláš.

2/ Nikdy si nepůjčuj cizí peníze.

3/ Neutrácej za blbosti, které ti nic nepřinesou.

4/ Při nákupech peníze utrácej v rámci své obce /regionu/, abys podpořil místní ekonomiku, jen tak zůstanou peníze doma. Kupuj místní výrobky.

5/ Pracuj pořád, pilně a konstruktivně. Nedělej práci pro práci a nevytvářej nesmysly, co ti nic nepřinesou. Hledej nové nápady. Každá smysluplná práce je dobrá.

6/ Chudým a potřebným dej vydělat. Nikdy peníze nerozdávej.

7/ Nespoléhej na pomoc druhých, snaž se být vždy soběstačný.

8/ Nekal si rozum nadměrným pitím, či jinými látkami. Brzy tak zpustneš a staneš se potřebným.

9/ Pořád se vzdělávej a uč se novým věcem, ať nezůstaneš pozadu za ostatními.

10/ Uvědom si ze všechno stojí peníze, nic není zdarma, ikdyž to tak může někdy vypadat.

Pokud si tyto věci člověk naplno uvědomí, tak se dostane do prudkého kontrastu s armádou nepotřebných ouřadů v celé EU. Korupčníků ceckajících z ropovodů státních zakázek. Hrabivých politiků jenž za každou cenu monetizují své funkce. Armádního či policejního aparátu, který, až na výjimky, neplní svou funkci. Právního aparátu, jenž řadového občana nechrání, nýbrž ho posílá do chřtánu pekelných  např. ve formě lichvářských finančníků a následně exekutorů či do gemblerské propasti z níž není návratu.

Otázky zní: Kdo to tak blbě vymyslel a proč si to necháme líbit?

                  Kdo nám vypatlal mozky a odnaučil nás myslet?