„Baníčku, my jsme s tebou, neopoustíme tě…bojovat za tebe budem, bo jsme tví fanoušci,“ je v asi nejznámější českém klubovém fotbalovém chorálu. Což o to, není to vůbec zlé, škoda jen, že si ho někteří příznivci vykládají úplně špatně. Ono „bojovat za tebe budem“ totiž neznamená: Budeme za tebe ničit cizí stadiony, budeme za tebe surově bít pořadatele, budeme se za tebe mlátit s policií, budou kvůli nám přerušovat utkání a rodiče kvůli nám raději nebudou brát své děti na stadiony.
Co zase předvedla část fanoušků Baníku (dále jen „vypatlanci“) na výjezdu v Mladé Boleslavi, je k neuvěření. Jediné, co by mohli ostravskému Baníku ostatní týmy závidět, je to, kolik příznivců jejich klubu za nimi jezdí i na stadionu na druhé straně republiky. Toť vše. Mám pocit, že vypatlancům je jedno, kolik jejich Baníček hrál. S kamarády pak místo předvedené hry nebo špatného výkonu jejich družstva řeší, kolik pěstí dali pořadateli a kolikrát je přetáhli policisté obuškem (jak vidno, pořád je to málo).
Po tomto incidentu se zase bude mluvit o tom, co je u nás špatně. Jenže jen mluvit nestačí. Naši reprezentanti se chtějí na EURU srovnávat s nejlepšími fotbalovými národy, zkusme se jim vyrovnat i co se týče bezpečnosti na zápasech ligy. Když porovnáme, jakým způsobem se podobné věci řeší v zahraničí, je to do očíbijící. Podle toho také vypadá pohled na tribunu během zápasu na Old Trafford a na Bazaly.
Jsem ochoten před vstupem na stadion ukazovat občanský průkaz a podstupovat krátkou osobní prohlídku, jenom když mi během zápasu nepřiletí na hlavu sedačka. Vždyť polovina sektoru hostů by se už měla na fotbal podívat leda tak v televizi. Ale zřejmě se dívat nebudou, je ta hra s kulatým nesmyslem evidentně moc nežere.
A slušní fanoušci Baníku, přijměte mou omluvu, vy k těm vypatlancům nepatříte.
