Vánoční blog: Loňské Vánoce

Loňské Vánoce byli jedněmi z těch, které prostě musí už od rána všemi silami křičet:" Dopadne to blbě, dopadne to blbě," abychom  zkrátka od večera nečekali nic  nakonec mohli být mile překvapeni. Třeba.

Štedrý den začal u nás velmi brzy. Již ve dvě hodiny ráno jsem byla vzhůru. Vlezl nám do postele junior, protože jeho postel byla poblinkaná. Včetně králíka na spaní. Do rána mu vylezla teplota ke 39°C. Tradiční vánoční snídaní byl sirup proti horečce a vychlazená Coca cola na zklidnění žaludku. Na očích jsem mu jasně viděla, jak nás nenávidí za to, jak se cpeme, když on trpí. To se mimo jiné projevuje i zvýšenou závislostí na maminčině náručí. Žádný rétor to ještě není, ale to jeho: "Mami, hají, " a rozpřežené ručičky mluvily za vše. Zatímco v televizi se to hemžilo vánočně nablblými zvířátky a americkými sobíky, já si hrala na matku koalu s mládětem přichyceným pevně na těle.

 Slezl u zdobení stromečku. Lehl si na gauč a s tatínkem sledoval, jak ze štaflí v havarijním stavu zdobím stromek a provizorně rozsvěcím světýlka pomocí kávové lžičky a několika kostek lego. měli jsme totiž jen 12 měsíců na to je regulérně opravit nebo vyhodit a zakoupit nová. Pak se vlastně pustil ještě jednou. Když jsem chystala chlebíčky. Nechal se usadit na linku mezi ementál a kyselé okurky. Sirup zabral, horečka klesla a vrátila se mu na chvíli chuť k jídlu. Chlebíčky byly bez ementálu. Když zjistil, že se zlobím a chci ho odnést pryč, natlačil za volnou tvář ještě kyselou okurku do zásoby. Kupodivu obojí jeho trávící trakt neopustilo.

Během večeře se už  zase tvářil jako u mučení. Přežil ještě nadílku, kdy se milostivě nechal obložit svými dárky na gauči a v pozici mumie jen pohyby očí reagoval na dění kolem sebe.

Mezitím jsem odpoledne zjistila při cestě na záchod, že stojím v jakémsi bazénu, o kterém jsem doposud neměla ani tušení. Dokonce i zeď v koupelně byla nacucaná o něco víc, než kdyby se koupaly děti. Soused nám chtěl asi nadělit pár barelů kvalitní hradecké kohoutkové vody a nevěděl, jak ji stylově předat, tak ji poslal skrz omítku. Ale co furt chci. Když jsem ležela ve vaně, relaxovala před večerem a sousedova nadílka mi kapala na hlavu, byla jsem nakonec ráda, že praskla trubka vodovodní a nikoliv odpadová.

Jinak se Ježíšek překonal, dotáhl všechno, na co jsem mu poslala odkazy. A i něco navíc:) Takže jsem vylepšila kuchyň, garderobu i knihovnu. Večer jsme si ještě zavolali s rodiči i tchánovci. Když i tchyně hvízdala blahem nad naším darem, usídlil se ve mně natrvalo pocit, že jsme to protentokrát nejenom zvládli, ale že to byly i s bacilem a mokrými ponožkami nejhezčí Vánoce, které jsme spolu prožili. No a pak už jenom happy end, chlebíčky, otisk špuntu na stropě, cukroví, líbací scéna, cukrové koma, slastné bezvědomí přerušené nad ránem i spánkem.

Musím si vygůglit přesnou definici výrazu deja vu. Je pár dní do vánoc a synek pokašlává. Ráno měl i teplotu...