Reklama, kam se podívám

Všude se mluví o smogu, ale mně nejvíc vadí ten reklamní. Je prostě všude bez ohledu na rozptylové podmínky. Nedá se vyvětrat ani ignorovat.

Ještě než svleču děti ve školce, dozvím se jaký že báječný lux pečuje o koberce, po kterých se děti válí a kterou chemikálií jsou dezinfikována umyvadla. Minulý týden byla celá třída den v jakémsi zábavním parku, který jako propagační akci věnoval dětem vstupenky za symbolickou cenu. Když jsem viděla tu reálnou, byla to jejich návštěva první i poslední. U nedávného zápisu jsem toho pro slzy dojetí moc neviděla. Hned, jak jsem si doma osušila oči kapesníčkem (přibaleným coby bonus ke kapkám proti rýmě), mohla jsem zaostřit na obsah reklamní igelitky s dárkem pro našeho budoucího prvňáčka. Kromě omalovánek od výrobce aktovek, několika vzorků čajů, ukrývala i rozvrh hodin od nejmenované mlékárny, propisku obchodu se sportovními oděvy, vzorek vitamínového dropsu a záložku. Tu vyrobili páťáci. Naprosto zmateně jsem ji několikrát prohlédla, než mi došlo, že na ní reklamu nenajdu.

V práci nám žádný potěr nepobíhá i přesto si člověk nevydechne ani na toaletě. Jakmile za sebou zavřu dveře, mám před očima obsáhlé pojednání o menstruačních kalíšcích. Mohu si vybrat. V kabince vedle je přes celé dveře leták výrobce toaletních papírů. Patří ke kalendáři nad umyvadlem, jelikož bokem vyrábějí ještě mýdla. A to nechci vědět, co mají nad mušlemi pánové. Ale když jsme u chlapů. Nedávno jsem se musela jednoho playboje v trenkách držet celou cestu MHD za rozkrok, protože výrobce plavek umístil tyhle fešáky na reklamní madla v autobusech.

Člověku za chvíli hučí v hlavě a tak by nejraději sklopil hlavu a snažil se prokličkovat mezi poutači všeho druhu domů. Pro tyto případy se pojistila místní pizzerie a fotografie svých výrobků s olivami a pršutem vylepila na chodník. Vím díky tomu všemu, kdo sponzoruje lavičky v parku i pytlíky na psí poklady.

Mám doma reklamní deštník, kalkulačku, flash disk i pouzdro na tampony.

A mám také z toho všeho jednu směnu permoníků tam, kde dřív sídlil zdravý rozum. Nejsem kromaňonec. Vím, na co je dobrá reklama a že kdo není vidět, nevydělává. Ale vadí mi všudypřítomná reklama za hranicemi etiky. A především tam, kde je zřídka kdy braná jen jako reklama a to u dětí. Prostě proto, že to již zkrátka přeťápli.

Normálního dospělého celkem vyflusne, když má vysvětlovat v jednom dni gramatiku, geometrii a ještě vyzdvihnout negativa předražené aktovky s tím prašivým koťátkem, které vleze, kam může i nemůže. Když ty letáky se povalovaly ve škole a byly tak hezoučkéé...

Výlet se školou byl fajn, ale víkend jsem strávila vysvětlováním, že pojedu nakoupit, ale budou sedět maximálně ve vozíku a ne v kinder parku za 600Kč, abych si já v klidu nakoupila.

Když jdou snídat, odcházím s kávou stlát, abych neviděla ty jejich protažené ksichty, že musí chroupat no name cereálie namísto těch jejichž vzoreček dostali ke sváče od té hodné paní ve škole, co přišla převlečená za selku. Jakoby na statku dojili polštářky s čokonáplní.

Jeden neví, jestli dřív vysvětlovat, nebo na rohlík nakreslit paštikou alespoň kočičí hlavu, aby ty jejich pobledlé obličeje alespoň na chvíli pookřály.

No jasně, že nás jako národ momentálně pálí víc věcí. Ale kdyby se někdo z poslanců rozhodl bojovat proti reklamnímu prejtování dětských mozečků, slibuji, že budu vydělávat na státní dluh s úsměvem na tváři. Přísahám.

pro www.popelky.cz