Víte, jak se pozná, že jste boomer? Zeptáte se děti, co to vlastně znamená. Jako odpověď se vám dostane výčet vlastností, díky kterému stejně nepochopíte, proč jste pro ně fosilie, zatímco u vás je všechno v cajku.
Děti jsem měla sice ve vyzrálém, přesto v lecčems telecím věku. Ale ne na stará kolena. Rozhodně nejsem ještě křupavá, spíš vláčná. Nebo ve vleku. Jak kdo chce.
Stárnu stejně rychle jako moje děti, A i přesto, že používám "ty internety", mám "dotykáč" a pochytila jsem některé nejpoužívanější anglické výrazy, děti věří, že pamatuji, jak padaly přesličky do bažin, než se z nich stalo hnědé uhlí.
Jsem boomer, tedy fosilie, přežitek, vegetativní stádium měňavky. Z mnoha důvodů. Telefon si na noc vypínám a používám Facebook. Mám ráda hlášky z českých filmů. Umím vyplnit složenku na první pokus. Mám závratě z koukání na PC hry, kde se prudce mění perspektiva. Nepovažuji za jídlo nic, co se zalilo horkou vodou v plastovém kelímku. Z vtipných videí mám nejradši ta se zvířátky. Netoužím být slavným youtuberem. Kočka navíc by mi doma nevadila. Southpark jsem nedokoukala. Neznám většinu zkratek, kterými se mnou děti komunikují po sítích, a nebo je mylně pokládám za překlep. Naopak mnohdy překlep považuji za zkratku nebo anglicismus a snažím se pochopit jeho význam. Snažím se, ale nestačí to.
Mohla bych se oblékat jako diblík, nasávat všechny trendy a culit se, když mě laciný lichometník zamění za sestru mé dcery. Ale to se nestane, protože po mně občanku nechtěli ani v hospodě ani v patnácti, Mám asi takový oduševnělý výraz nebo mi senilita kouká z očí.
Jako fosilii je mi dobře. Jsme v kurzu. V Sotheby's vydražili kámoše T-rexe za osm milionů dolarů.
Ale teď vážně. Každý rok se cítím lépe a lépe. Nechci, aby mi bylo dvacet, nechci vypadat na dvacet a nechci mít v hlavě takové šunkafleky jako ve dvaceti. Je mi kupa a je mi dobře. Navíc se to zlepšuje.
Od čtyřiceti je mi jedno, co si o mě kdo myslí. Vím, co chci, kdo jsem a kam jdu. Miluji svůj život a lidi v něm. Stejně jako každé ráno, které mi přinese a každý den, za kterým se mohu ohlédnout. Úplně se těším, co mi přinese padesátka.
