Jste psí nebo kočičí?

Tahle otázka nesměřuje na preferovaného domácího mazlíka, ale na vaše životní nastavení. Ne na to, co za chlupáče drbete za ušima , ale na to, co pohladí vaší duši. 

Když pojedete na dovolenou a vezmete si sebou psa, bude po celou dobu vrtět ocasem a užívat si, že má svého páníčka a přidruženou smečku jenom pro sebe. Je mu jedno, jestli pojedete na Šumavu nebo na Mácháč, bude s vámi a bude za to rád. Pes potřebuje svoje lidi. Je rád všude tam, kde je jeho smečka. 

Pokud jste zažili stěhování s kočkou, víte, že je stěhování a stěhování kočky. V cizím prostředí jí způsobíte trauma. Bude jí trvat několik dní, než akceptuje změnu, a i poté budete ještě dlouho, zřejmě do konce života, z jejího výrazu tušit, že Vám neodpustila. Kočka má své místo a je mu věrná. I když si k němu ochočila několik lidí, kteří si myslí, že je zbožňuje, pravidelně ji krmí a utrácí u veterináře to, za co mohli jet na týden na dovolenou, kočka miluje své teritorium. 

Nakonec si zvykne, ale příště jí to už prostě nedělejte. Má vás tak nějak ráda, protože si vás ochočila. Ale svému místu je oddaná. 

Mám úžasnou kamarádku, která už zažila ledacos, žila ledaskde a s ledaským. Nedávno se mě ptala, co je s ní špatně, když pořád jde za štěstím a cítí se hůř a hůř. Říkám jí: "Jestli ty nebudeš kočičí. Psí lidé potřebují svého člověka a s ním půjdou kamkoliv. Ale kočičí člověk potřebuje mít svoje místo a pak v sobě najde sílu pro cokoliv."

Nám kočičím lidem není jedno, s kým jsme, ale bytostně potřebujeme místo, kde jsme. Jako pes chrání svého pána, my chráníme své místo a všechny, kteří v něm s námi jsou.

Jestli máte pocit, že Vám v životě chybí uzemnění, že jste ztraceni a nenacházíte se, zkuste přemýšlet, jestli Vám náhodou ve všem, co vás obklopuje nechybí právě to  jedno Vaše místo , nebo právě ta smečka, se kterou půjdete kamkoliv a která bude následovat Vás.