Dosud vládnoucí garnitury na krajích o víkendu dostaly řádně na frak. Jak ale unést teď ten neúspěch a přitom neztratit tvář?
Můj první šéf, je tomu již více než třicet let, byl poměrně chytrý pán a s oblibou používal vtipné a trefné průpovídky. Nevím, zda byly jeho vlastní nebo je převzal někde, třeba od Murphyho. Byla to jeho obrana proti hlouposti druhých a snad také, jak se vyrovnat s určitou bezvýchodností, protože jak je známo, rozumem více nadaní lidé to v životě nemají vždy úplně jednoduché. Nám jeho bonmoty i po létech zůstávají v hlavě, a to právě proto, že život dává bezpočet příležitostí, abychom si je mohli znovu a znovu připomenout, jejich pravdivost a aktuálnost. Takovým nezapomenutelným jeho výrokem bylo: "Správně zdůvodněný nedostatek se stává kladem".
O víkendu se uskutečnily volby do krajů. Stávající krajské vládnoucí garnitury dostaly řádně na frak a my jsme opakovaně, jako posledních dvacet let, mohli poslouchat, jak zase doplatily na svou dosavadní krajskou vládní zodpovědnost. Na to, že na krajích uplynulá léta vládly a musely dělat řadu nepopulárních rozhodnutí a opatření. Asi existuje nějaká politologická a marketingová technika, že "pokud si v očích druhých připadáš jako hlupák, tak můžeš se bránit tím, že naopak uděláš hlupáky z nich, a to ještě větší, než jsi sám". Takže teď těmi hloupými jsou asi voliči. Oni vůbec nepochopili a nedocenili, co všechno pro ně ti dosavadní dobrodinci dělali a udělali. Asi by se skutečně měli nad sebou zamyslet. Zamýšlím se, přemýšlím, ale nic. Stále se nemohu zbavit dojmu, že ti odcházející své voliče peskují za to, že většina jim před čtyřmi roky uvěřila a dala důvěru, aby se předvedli a konali veřejné blaho. Nyní se vymlouvají, že až tak činit ani nemohli, protože přece museli vládnout - tj. dělat to, o co si intenzivně říkali, slibovali a k čemu dostali možnost.
Vypadá to nějak zamotané a rozum to moc nebere, že ano? Jak vlastně vnímat politické garnitury, které u voličů propadly a vyměnili je? Proč vůbec dělají údajná nepopulární rozhodnutí a opatření, když na ně při volební zúčtování potom doplácejí? Co to "nepopulární rozhodnutí a opatření" vůbec jsou? Není to nějaké klišé, které se používá, když fakticky není co říct?
Lidé dovedou rozpoznat, co je pro ně přínosné a co ne. Nepotřebují, aby jim to někdo překládal do češtiny: "Vážení voliči, to je pro Vaše dobro, byť se Vám to moc nelíbí" (docela slušný protimluv). Brzy po listopadu 89 u nás proběhly takové změny a s takovým dopadem na lidi, že ti by je oprávněně mohli vnímat jako nepopulární. Ale u většiny se nic takového nestalo, nebyl tady pocit, že by je takto brali a se k nim tak stavěli. Ba naopak, asi je vzali jako nezbytnou součást očekávané pozitivní změny. Proč ale po čtvrtstoletí existence a kontinuálního vývoje nového režimu by tady mělo být jakousi samozřejmostí stále dělat nějaká nepopulární rozhodnutí a opatření? Navíc, aby "rádoby úspěšné" vládnoucí garnitury na ně doplácely svou existencí? Žádné výmluvy na špatnou politiku jejich předchůdců nebo na ekonomické krize, či co, nemohou obstát, už ani na komunisty se dnes vymlouvat nelze. Naopak, všechno by to měly být pro ně výzvy a příležitosti, jak se předvést, být lepší, a tak uspět. Život a životní situace nejsou vždy úplně růžové, a tak související nezbytná opatření, která lidi chrání, pomáhají jim a zlepšují kvalitu jejich života, nikdo jako nepopulární nevnímá a vnímat ani nebude, naopak je ocení. Lidé nejsou hloupí.
Takže o co potom jde? O planou výmluvu, kdy není co seriózního říct? O snahu najít nějaké objektivní příčiny a viníky vlastního neúspěchu, a aspoň nějak si zachovat tvář? Nebylo by lepší na rovinu přiznat realitu a "moc se v tom nepatlat"? Kde jinde a kdy jindy a lépe mohou uchazeči o vládnoucí křesla pro následující čtyři roky prokázat (na libovolné úrovní), že jsou to právě oni, kteří jsou schopni, že to skutečně umí, a že také tak i činí, než že na těch křeslech uplynulé čtyři roky úspěšně seděli? Pokud neprokázali, tak ani neuspěli.
Pro novou neznámou věc se rozhodujeme především na základě získaných dojmů a teprve se uvidí, vše je nejisté. Ale věc, kterou jsme již poznali, užívali, vyzkoušeli, u té už s jistotou víme, jestli dobrá je nebo není, jestli se pro ni rozhodneme opět anebo ji už nechceme. Proč by tomu u voleb mělo být jinak? Proto jaké to potom "překvapivé zjištění", že ve volbách může uspět a přesvědčivě vyhrát i uskupení, které (byť poměrně mladé) se právě podílí na vládní zodpovědnosti (té nejvyšší), něco už předvádí a proti všem dosavadním zvyklostem nečekaně uspívá. Takže uvidíme, jestli zase bude platit, že "správně zdůvodněný nedostatek se stává kladem" a lidé to opět spolknou.
