Stejně tak, jako se o to snaží a dělají to všechny ostatní světové mocnosti (USA, Německo, Francie, Anglie, …, a také i Čína ). Dělají to u nás, stejně jako kdekoliv jinde ve světě, pokud je dané místo předmětem jejich zájmů.
Jsou to přece standardní techniky a technologie mocenského boje o potřebný vliv na zemi. Pokud by to některá z mocností nedělala, tak by ztrácela své mocenské postavení, svou moc a nakonec by světovou mocností už ani nebyla. Jak by potom prosazovala své zájmy? Je to něco tak starého a mocensky nezbytného, jako lidstvo samo. Jen s vývojem společnosti, vědy, techniky a dostupných technologií se mění prostředky, které se k tomu používají.
„Válka je politika vedená jen jinými prostředky“, řekl klasik. Konvenční války se dnes vedou snad jen s „primitivy“. V dnešním „civilizovaném“ světě se války bohužel vedou stále, ale daleko sofistikovanějšími prostředky, než je plenění, pálení a masové zabíjení. Mediální, informační a kybernetické války na úrovni současných informačních a komunikačních technologií představují hit téměř celých posledních sto let a každým dnem nabývají nových možností. Proto je zřejmé, že dnes v takové permanentní globální válce už dávno jsme, aniž si to sami vůbec uvědomujeme.
V minulosti se vedly války o nadvládu nad územím, zdroji surovin, nerostným bohatstvím. A potom zdevastovaná země a její zdecimovaný lid, byly obvyklou cenou za dosažení a ovládnutí objektů primárního zájmu. V našem dnešním „civilizovaném“ světě se války vedou především o „zdroje lidské a jejich mozkový a produkční potenciál a kapacity“. Předmětem zájmu je ovládnutí a vliv na potenciál a výsledky lidských schopností, inteligence, kreativity, způsobilostí, lidské práce a s tím souvisejících nových trhů, které daná země a její lidé představují. Podmanit si a ovládnout takovou zemi silou, násilím na lidech, zlikvidovat její prostředí, postavit si její lid proti sobě, evidentně už není zrovna tou nejlepší mocenskou strategií a taktikou. Naopak, působit přímo na myšlení lidí v dané zemi, aniž by si to oni sami uvědomovali, „přeprogramovat je“, aby sami jednali a konali podle určitých představ, v určitý prospěch a bylo možné je potom takto „těžit a využívat“ v určitém zájmu a pro určité cíle, a nakonec aby tito lidé tomu ještě sami s úsměvem tleskali, tak to je zjevně to, oč tu běží a čemu se dnes na politické scéně říká úspěch.
Jsme malá země, žádným přírodním bohatstvím neoplýváme, nejsme ani nějak bohatí, ale přesto evidentně představujeme zemí strategického významu. Takže úvaha, že by světové mocnosti, a to včetně Ruska, nás vypustily ze spektra svých zájmů a bylo jim zcela lhostejné, co se u nás děje, aniž by usilovali o vlastní vliv a kontrolu, je naprosto iluzorní, až naivní. Zájem o nás vždy byl, je a vždy bude. A stejně tak jsme mu vždy i nakonec podlehli. Ještě nedávno jsme přece museli např. vyvážet náš uran na východ a nebo respektovat sovětské zájmy, že v pražském metru mají jezdit právě sovětské vagóny, …. . Dnes zase jsme např. odevzdali naše dlouhodobé trhy na západ a nebo respektujeme americké zájmy, že v našich jaderných elektrárnách řídící systémy mají být řešené jejich firmami, …. . A nebo zájem Německa, pro které jsme zdrojem umu a levné pracovní síly, aby výsledky této práce mohlo samo realizovat na světových trzích (sankce, ne sankce na východ), samozřejmě s násobně vyšším obchodním profitem ve vlastní prospěch.
Byť se jedná o „mocenské hrátky mocných“, v demokracii i tito mocní k tomu všemu potřebují nezbytnou přízeň veřejnosti - veřejné mínění na své straně. Aby potom např. i volby dopadaly případně ne jinak než podle jejich představ, a na vlivných místech seděli lidé s možností jejich případné kontroly a vlivu, …. . Proto se všichni kolem snaží a dělají, co jen mohou a celá společnost je tak pod neustálou palbou politické propagandy ze všech světových stran. A to včetně propagandy o tom, jestli někdo nějakou propagandu vůbec dělá nebo nedělá, a kdo koho a kde ovlivňuje a nebo kdo něco takového nedělá vůbec. No, a proč by Rusko, jako světová velmoc, se v tomto mělo chovat jinak, než všichni ostatní jemu podobní?
Bojištěm takové mediální a informační války je veřejný prostor a cílovým objektem samotné propagandistické palby je veřejnost, lidé.
Takže je nakonec na lidech samotných, jak dokážou být vůči něčemu takovému odolní. Jakou měrou jsou schopni se ubránit a nebo naopak podléhat cílené, účelové masivní propagandistické masáži, která je má manipulovat tam, kam je potřebné, a aby se chovali a jednali právě tak, jak se od nich očekává. Je na nich, jak si dokážou uchovat zdravý selský rozum a nepodléhat účelově uměle vytvářeným negativním náladám, třeba i z takových "vhodně podaných" skutečnosti a samozřejmostí, že např. "v noci je tma a v zimě zase také často mrzne" (což je podobné asi tomu, jestli Rusko nebo kterákoliv jiná světová mocnost, se u nás o něco snaží a nebo nesnaží).
Určitě je skupina lidí, kteří díky svým osobním životním zkušenostem a znalostem, na žádnou propagandu jen tak neskočí, nevěří pohádkám, nenechají se vodit za nos.
Potom je zjevná skupina lidí, kteří se sami, stávají přímo prostředkem, nástrojem a šiřiteli propagandy. A za známých třicet stříbrných, jako prodejní žoldáci slouží komukoliv a čemukoliv, a to i proti vlastním lidem, vlastní zemi.
No, a nakonec je tady ta velká cílová skupina lidí, která je tím cílovým objektem samotné propagandy a účelové manipulace.
Je to jako s reklamou, např. přimět lidí, aby kupovali a vláčeli se domů s balíky čisté vody v "petkách", když kvalitní voda jim teče přímo doma z kohoutku. Podlehnout účelovému, a často klamnému vlivu reklamy, může představovat dočasnou záležitost s tím, že zakrátko může být všechno jinak. Jenže podlehnout účelové politické propagandě, jak již známo, představuje následky daleko horší, až tragické. A doba, za kterou je možné potom něco změnit a napravit, může přesahovat i celé generace.
