Prezident není jen tak někdo dopočtu, není pouťovým medvědem, aby jej jen vodili a ukazovali, zrovna tak není nějakou manželskou poradnou, aby jen stále dokola domlouval a dával dohromady věčně rozhádanou politickou scénu.
Prezident je nejvyšším představitelem výkonné moci v republice a lidé od něj očekávají že bude této republice také vládnout spolu s vládou, kterou jmenuje (k čemuž má, i při poměrně omezených pravomocích, přece jen dostatek možnosti, pokud je umí také využívat). Prezident je politik a politika je styl, přístup, způsob, jak spravovat věci veřejné ke spokojenosti dané veřejnosti. V naší demokracii je obsazování prezidentské funkce předmětem přímé volby a zakládá na svobodné politické soutěži. V té je spousta povolaných, ale jen jeden vyvolený, ostatní jednoduše „utřou nos“.
Vítěz vyhrává většinou hlasů, což znamená, že už touto skutečností daná osoba prokazuje svou schopnost spojovat potřebnou nezbytnou většinu, na rozdíl od těch ostatních neúspěšných. Z logiky věci není ani možné, aby ve svobodné politické soutěži někdo spojoval ještě více, než bylo k jeho vítězství ve volbách potřebné. Představa, že vítěz po volbách získá na svou stranu i své protivníky a jejich příznivce a nebo bude tancovat, jak oni budou pískat, je naprosto iluzorní (jak by asi bylo možné získat např. naposled neúspěšného Dienstbiera, knížete, Fischerovou, ….. a jejich fanoušky???). Je to stejně nesmyslné, jako by Slavisté měli přejít ke Sparťanům, když ti případně vyhrají ligu.
Volání po osobnosti, která by tzv. „lidi spojovala, nerozdělovala“, je z daného pohledu logický nesmysl, a jen účelová politická floskule. Osoba, která by nedokázala spojovat a získat většinu, by nemohla být lidmi ani zvolená. A nebo také, jak by mohl kandidát, který před volbami nedokázal lidi oslovit a spojit, aby jej vůbec zvolili, tyto lidi spojovat co by vítěz?“ Už taková věta sama o sobě je nelogická, protimluv, tedy nesmysl.
Proti M. Zemanovi je dlouhodobě vedená intenzivní kampaň. Setřást jej z prezidentského stolce se přes velké úsilí dosud nepodařilo. Další příležitostí jsou lednové prezidentské volby, a tak intenzivní kampaň „anti-zeman“ pokračuje a sílí. Moc toho na něj ale není, a tak zůstávají jen podobná nelogická tvrzení, jako že údajně „nespojuje, rozděluje lidi“. Jenže, čím je kampaň „anti-zeman“ intenzivnější, tím více lidí se za M. Zemanem dává dohromady a spojuje, a to už také z jednoduchého principu, že "čeho je moc, toho je příliš".
M. Zeman v minulosti několikrát prokázal, že lidi skutečně spojovat umí. Prvně tomu bylo, když na konci 80-tých let v T-magazínu vyšel jeho článek o neblahých prognózách tehdejší rozvinuté socialistické společnosti. Lze si vzpomenout, jak toto číslo bylo půjčováno a předáváno z ruky do ruky, když na novinových stáncích už nebylo jaksi k dostání. Podruhé to bylo, když M. Zeman stanul v čele téměř odporoučené ČSSD, postavil ji na nohy, vyhrál s ní volny, dovedl ji do vlády, v jejímž čele sám také stanul (potom bohužel musel přežít nepochopitelnou „kudlu do zad“ od svých stranických „soudruhů nebo přátel, či bratrů a sester“ nebo jak si vlastně říkají, při jeho první parlamentní prezidentské volbě). No, a potřetí tomu bylo, když dokázal sjednotit takovou většinu lidí, jakou potřeboval, aby se stal prezidentem v první přímé prezidentské volbě.
V parlamentních volbách tradiční politické strany svůj volební program postavily jen na vymezování se proti A. Babišovi a dopadly, jak dopadly. Podobně to vypadá, když stávající kandidáti (s podporou těchto stran) se vymezují vůči M. Zemanovi (???).
Lednové prezidentské volby budou také celostátním referendem o výsledcích podzimních voleb parlamentních a o tom, co po nich následovalo. Kdo bude chtít podpořit pozici A. Babiše, tak to hodí M. Zemanovi, kdo A. Babiše nechce, ten M. Zemana volit nebude. Jen aby M. Zemana nakonec nezradilo jeho vlastní zdraví.
