Opoziční smlouva byla politická zvrhlost?

Nikoliv, jen "majstrštyk" politicky kreativně schopných. A proti tomu totální propadák neschopných, doprovázený zoufalým kvílením, obstrukcemi a vydíráním.

V roce 1998 M. Zeman a jeho ČSSD vyhrála volby. Ale jak jinak (než je v poměrném systému dané), že nezískala takovou většinu, aby jako vítěz voleb mohla sestavit vládu a vládnout. Takže opět vznikl prostor pro ty, kteří ve volbách jen paběrkovali, aby se z nouze dali do houfu a společně usilovali o „nějaké zvrácení svého volebního propadáku a z dané situace ještě něco vytěžili". Stalo se u nás určitou samozřejmostí „proměňovat nedostatky v přednosti“. Tj. že s výsledkem „nulu, nula nic“ se vždy stanu tím „jazýčkem na vahách“, který bude hýbat celou politickou scénou.

Tehdy vzniklou patovou povolební situaci s elegancí vyřešil M. Zeman s V. Klausem. Byť každý z jiného konce politického spektra se dohodli na tom, že než se bezvýchodně hádat a vzájemně se vydírat bude lepší se dohodnout, jak za daných okolností následující 4 roky v zemi vládnout. A tak vznikla tzv. „Opoziční smlouva“. Vítězná strana voleb sestavila vládu a druhá, byť k ní v opozici, se za určitých podmínek zavázala k její toleranci. Principiálně nic nesystémového, nelegálního, nelegitimního. Jen ukázka na jedné straně politické schopnosti a kreativity a straně druhé totální neschopnosti a zoufalství. A tak oba vítězové voleb tady spolu 4 roky vládli. Ti, co dělali obstrukce a vydírali, se ze dne na den vlastním přičiněním dostali na vedlejší kolej, a do dnešních dnů se z toho ještě nevzpamatovali. Shodou okolností vznikla vláda, která jako jedna z mála vydržela celé 4 roky. Je na tom něco špatně? Kromě toho, že byli odstaveni od moci ti, kteří byli přesvědčení, že „jen oni jediní jsou ti praví a vyvolení", a tak nechápali?“

Co všechno se během té doby udalo, jestli všechno bylo košér nebo ne, to je jiná otázka. Pokud tomu tak nebylo, je to jen důsledkem skutečnosti, že jim to bylo umožněno (bavit se v politice o morálce je asi poněkud absurdní). Že opozice byla politicky tak neschopná a bezzubá, že kromě sršení síry a politikaření nedokázala nic kontrolovat a korigovat. Je možné, že něco takového se i velice špatně dělá kruzích, kde je každý druhý vydíratelný, kde na každého je někde nějaká složka .... (???). Jenže to jsou reálné pragmatické techniky moci, které lidstvo užívá od nepaměti, používali a používají je všichni od starověku dodnes, a také jen tak nezmizí. Jedinou obranou snad může být, že ty zmíněné složky nebude čím plnit, že? (???). A tak po hříchu jde vždy jen o to, když se něco z těchto používaných praktik proflákne na veřejnost, jak se to podaří zdůvodnit a obhájit. Že se bohužel tak stalo, ale jen v ušlechtilém zájmu, tedy „v zájmu civilizace“ (Císařův pekař a pekařův císař).

V poměrném systému se po každých volbách jedná o nějakou formu opoziční smlouvy, ať zjevnou nebo skrytou. Proto i dnes je evidentní, že se k něčemu takovému schyluje opět. Jen by po létech už kolem toho nemusely být takové tanečky, které jsou stejně falešné a pokrytecké. Forma menšinové vlády s podporou "komunistů a Okamury" je za dané situace naprosto logická a legitimní. A zcela pragmaticky vzato, se i pro lidi jeví jako to nejlepší řešení.

A. Babiš sestaví svou jednobarevnou vládu a předvede, jak by jako taková vládla (???) Komunisté i T. Okamura ji za splnění určitých požadavků budou podporovat. Ty požadavky budou muset být legitimní, obhajitelné, aby to vše bylo pro veřejnost přijatelné, a aby to A. Babiš ustál. Tím se také on samotný a jeho vláda dostane pod neustálou kontrolou zvýšené pozornosti veřejnosti a možná i z trosek se vzmáhající opozice (na což si ale A. Babiš už musel dávno zvyknout). Z hlediska účinnosti a efektivnosti celého systému se za dané situace tak rýsuje optimální řešení, které bude prospěšné pro celou zemi a její lidi.

Pokud by se A. Babiš dal dohromady s ODS (jak by si i sám přál ???), tak tady máme velké riziko, hraničící až s jistotou, že bude pokračovat to, co se snažily parlamentní volby vytěsnit, jen by to bylo pod rouškou předstírané harmonie a s omezením systémové a veřejné kontroly. A. Babiš je produkt uplynulých let, vlád pod taktovkou ODS a ČSSD, pomohly mu k jeho úspěchu. Je schopný a úspěšný podnikatel a tedy i velice schopný obchodník, který pro dobrý obchod se určitě dokáže dohodnout s kýmkoliv. Je potřebné využít jeho schopností pro dobro země, lidí a ne nových Řebíčků, Dalíků, Topolánků, .... (z arzenálu ČSSD a podobných není problém také jmenovat  ......).

ODS se kromě vnější fasády ve svém nitru vůbec nezměnila. Jen čeká na svou novou příležitost. Ostatně můžeme slyšet její dnešní naříkání, že A. Babiš jí stále nic nenabízí …., žádné obchody se nechystají, …. (???). Jaká je dnešní ODS, to dostatečně charakterizuje její volební program. Stačí jen jej vnímat v kontextu minulostí. Za požadavky na zrušení kontrolních mechanismů jako EET, kontrolní hlášení, …. . evidentně není jí na srdci ležící blaho "nějakých živnostníků a malých podnikatelů", tedy střední vrstvy, protože ty všechny za svého předcházejícího působení postupně zdecimovala a likvidovala, připravila se tak o svůj přirozený elektorát, proto i dnes voliče nahání, kde se jen dá. A nebo snižování daní, které když mohli, tak zvyšovali.

Čísla, která byť vypovídají o efektivnosti a větším výběru daní, je možná možné vykládat různě a zpochybňovat je. Ale tím skutečným důkazem účinnosti těchto opatření (EET, kontrolní hlášení, …) je přece dnešní „hysterčení a kvílení“ samotné ODS a spol. Evidentně byly zasažené jejich penězovody, čímž pochudly jejich kapsy a stranické pokladny. Je zjevné, že vůbec nejde o nějaké blaho střední vrstvy, ale o to, jestli samotná strana přežije nebo nepřežije. Nakonec by nebylo vůbec překvapením, kdyby A. Babiš pohltil ODS (něco jako akvizici krachující firmy).

T. Okamura se svým volebním výsledkem dnes nepředstavuje žádné významné riziko, protože takovou sílu nemá. Mohlo by se ale stát!? A to zase jen v případě, že by dnešní „padlé strany“ se nevzchopily a nebo se postupně z politické scény vytratily, což ale zjevně není problém T. Okamury.

A to stejné platí i pro komunisty. Koneckonců, po dvaceti osmi létech (více než jedné generaci) stále hrát antikomunistickou kartu v zemi, která byla plná komunistů a různým pomocníků pomocníků, ….. a mnozí z nich (jen v jiných barvách) dodnes z významných pozic promlouvají k lidem z televizní obrazovky, je nejen pokrytecké a kontraproduktivní, ale už i úsměvné.