Miloš Zeman se pro tyto dny a pozici prezidenta republiky ukázal jako nenahraditelný. Pro nějakou změnu dnes není dostatek "vůle lidu". Proti tomu osob na místo ministra vlády se nabízí plný okřínek. Co na to "občanský neklid"?
Určité skupiny si minulý týden chtěly vyzkoušet, jak funguje a jak je použitelná technika vyvolávání tzv. „občanského neklidu“ ke změně v obsazení mocenských pozic v našem státě mimo rámec legitimních voleb. A měly zacílené na nikoho menšího než je osoba samotného prezidenta republiky.
Na začátku nového týdne je možné zaznamenat, že tato hra je dohraná (zájem médií o téma prudce opadl), a také že má i zřetelný výsledek. Především, že zacílený prezident Zeman, aniž by se sám nechal do celé věci jediným slovem zatáhnout, své pozice u většiny svého lidu bez problémů ustál.
Ukázalo a potvrdilo se, že kultivovaný "občanský neklid" je legitimní a použitelnou formou k vyjádření "vůle lidu". Že v minulém týdnu skutečně vyvolaný byl a technika jako taková zafungovala. Že společnost, byť na první pohled vypadá jako spící a letargická, reaguje velice rychle a dobře.
Dále se ukázalo, že významná část lidí ve společnosti dala jasně najevo, že byť jejich srdce zrovna nemusí planout pro Miloše Zemana, nemusí být jeho voliči a mohou k jeho osobě mít řadu výhrad, přece jen se nám tu dnes za něj nic lepšího nenabízí. Proto je potřeba podpořit toho, koho dnes máme a v příštích volbách se uvidí (2018). V diskusích takových příspěvků je k nalezení bezpočet.
A ať si kdo chce, co chce říká a prezident Zeman je takový jaký je (i se všemi úsměvnými virózami, tlačenkou a slivovicí, …., každý jsme nějaký), je bez diskuse jednou z mála opravdu politických osobností, které u nás dnes máme. Kdo se o prodlouženém víkendu pozorně díval, tak nemohl nevidět, na jedné straně vystoupení dvou skutečných profesionálních renomovaných státníků, kterým jen obtížně bylo možné něco vytknout a na straně druhé skupinu provinčních kunštýřů a politických oportunistů, kteří by se skutečnými státníky teprve stát chtěli (ale zatím jsou jen u toho přání).
K vyvolání „občanského neklidu“ minulého týdne bylo použito jednoho ministra vlády (použito, protože on sám takovou osobností zjevně není). Ten demonstrativně ukázal, že ve vládním orchestru hraje falešně a nebo sólo hraje úplně něco jiného, než je na partiturách společné vládní politiky napsáno, a také nehodlá na tom nic změnit (vláda ale není to stejné jako parlament a stejně tak ministr není to stejné jako zastupitel). Každý kapelník i v té nejobyčejnější kutálce na vesnici, by ani vteřinu neváhal a s takovým muzikantem by na počkání vyrazil dveře. Jenže náš falešný hráč dobře ví, že s jeho vykázáním by se mohl zhroutit celý orchestr i s kapelníkem. A proto tento kapelník zatne zuby a jeho orchestr bude hrát dál, byť falešně a nebude to k poslechu, ale za to do konce volebního období to vydrží.
Co na to náš „občanský neklid“? Já falešnou hru a vydírání nesnáším, trhá mě uši a působí nevolnost od žaludku. Miloš Zeman se pro tyto dny a pozici prezidenta republiky ukázal jako nenahraditelný, že pro nějakou změnu dnes na tomto místě není dostatek "vůle lidu". Proti tomu osob na místo takového ministra vlády se nabízí plný okřínek. Co na to naše "vůle lidu"?
