Naše ústavněprávní demokracie selhává

Jednou z významných úloh naší ústavněprávní demokracie je ochránit i jednotlivce před zvůlí většiny (stinné to stránky demokracie bez přívlastků). V případě Lex Babiš ale naše demokracie v této své roli dnes selhává.

Mám na pozadí své práce puštěnou televizi na ČT24, a tak poslední dva dny nešlo neslyšet a přehlédnout, co se dělo v našem parlamentu kolem kauzy Lex Babiš. Je vidět, že doba je hodně napjatá. A na spadnutí je zase nějaká revoluce, nějaká zásadní změna. Po čtvrtstoletí zřejmě už definitivně končí post-revoluční a transformační období a s ním odcházejí také jeho protagonisté a aktéři. Končí celá jedna velká významná historická etapa a politická generace. Kdo přijde po nich, se pomalu rýsuje, byť ještě ne až tak zřetelně.

Na dvoudenní parlamentní diskusi bylo vidět, jak velkým pnutím a katarzí naše politická reprezentace dnes prochází, jaká spousta věcí se "provětrává". Jedni zuby nehty bránili dosavadní status quo a především sami sebe, a tak útočili. Stavěli „šibenici“ na svého politického protivníka v podobě legislativní úpravy zákona za to, že jim nastavuje zrcadlo jejich minulosti - neschopnosti a všeho schopnosti. Druzí (v menšině) zuby nehty bránili svého vůdce, aby ta „šibenice“ na něj neprošla. Naštěstí, nakonec se nikdo bát nemusí, protože ta „šibenice“ má hliněné nohy. A tak ještě před jejím použitím se zlomí a sesype. Dotčení budou jen rozmrzelí za to nechutné vláčení politickým bahnem.

U řečnického pultu se dva dny střídali jeden poslanec za druhým a mluvili a mluvili. Jejich vystoupení byla zjevně tendenční a účelová, podle toho, z kterého tábora kdo byl. Pochopitelně, vše bylo zbytečné a ztrátou času, protože rozhodnuto bylo už předem. Šlo jen o divadlo pro diváky a snahu, jak z celého procesu ještě na poslední chvíli vyrazit nějaký vedlejší kapitál (na živo to přenášela ČT).

V celé dvoudenní "zábavné politické show“ stálo za pozornost snad jen vystoupení JUDr. Válkové z Hnutí ANO. Byť stranicky není nezávislá, přesto mluvila poměrně nestranně, ale hlavně celý problém uchopila jako principiální, systémovou a ústavně právní záležitost. Bohužel, ostatní v sále přítomní ji moc neposlouchali, k jejich škodě. Ale prakticky ona jediná uvedla (pokud jsem někoho dalšího přeslechl, tak se omluvám), že věc nastavení kompetencí, a tedy i eliminace střetů zájmů vrcholových orgánů veřejné správy a vztahů mezi nimi, což se týká také jejich funkcionářů, je logicky věcí ústavněprávní roviny (ústavních zákonů) a ne roviny procesně právní, kde se odehrává a uplatňuje každodenní střetávání a soutěž politických stran. Tím také nepřímo, zato ale jednoznačně, řekla, že celý zákon Lex Babiš je právě projevem a produktem zmíněné takové politické soutěže stran v Poslanecké sněmovně, obzvláště v období před nadcházejícími volbami. Což je špatně.

JUDr. Válková tím také připomněla, že je na pořadu věcí seriózní revize a zlepšení naší ústavy a souvisejících zákonů. Jenže takové připomenutí se čas od času objevuje už dvacet let. Vždy s nějakým novým podobným problémem, ale potom zase ihned odezní. Už samotný vznik ústavy byl doprovázený konstatováním, že se jedná o „něco nedotaženého …“, a že bude potřeba „ji co nejdříve udělat pořádně“. Jenže, za současné konstituce našeho politického systému, k tomu zjevně nemůže dojít. Protože všechnu zákonodárnou moc u nás má ve svých rukou prakticky jen Poslanecká sněmovna. A ta se tak sama o sobě nachází „v trvalém kardinálním střetu zájmů“ - rozhoduje sama o sobě, jako i o svých poslancích (tak jako v tomto případě). Proto už z podstaty věci k žádné seriózní ústavní změně nemůže dojít, pokud nepřijde nějaká nová revoluce a s ní také nějací "naši novodobí otcové zakladatelé" jako byli v Americe Madison, Jefferson, Adams, .... 

V této souvislosti jsem již asi deset let toho názoru (dva články na toto téma), že ústava a ústavní zákony by měly přejit do „kompetencí a správy“ senátu. Senát by byl konečně k něčemu a hlavně, významně by to konsolidovalo a zvýšilo politickou kulturu a efektivnost práce samotné Poslanecké sněmovny. To ale Poslanecká sněmovna sama o sobě už z principu nikdy nedovolí, pokud ovšem nepřijdou ti zmínění novodobí Madisonové, Jeffersonové, …