Demokracii představuje „funkční systém“ a ne „samozvaní frustrovaní rádoby demokraté“

Nezamlžujme a neohýbejme si naši demokracii věčně zavádějícími diskusemi o ničem někam, něco jako např. o Yettim nebo co by kdyby přiletělo UFO a co s koncem světa. 

Demokracie má znaky a prvky, které buď jsou a nebo nejsou. A potom také demokracie je a nebo není. Všechno ostatní mezi a nebo kolem je buď neznalost, což v dnešní době se nějak nepředpokládá a nebo jen účelové mlžení, manipulace a ohýbání demokracie v něčí prospěch.

Demokracie je funkční systém státní moci a správy. Je to soubor konkrétních pravidel, technik, nástrojů a procesů, které představují a umožňují uplatňování vůle lidu, a z ní odvozené státní moci (tak nějak praví naše ústava).

Takovými znaky jsou:

• Svoboda člověka – právo na život, rodinu, domov, vlast, na sebe obranu, seberealizaci.
• Svoboda vlastního názoru, vyznání, příslušnosti, projevu, komunikace, pohybu, vzájemného stýkání se, spolčování se.
• Rovnost příležitostí, před zákonem.
• Solidarita, pomoc bezmocným, nemocným.

Z toho je odvozená státní moc a správa:

• Všechna státní moc a správa má vycházet z vůle všeho jeho lidu. Mimo něj nemá být apriori předurčená „jen někomu“.
• Vůle lidu má být uplatňovaná prostřednictvím referend a voleb vahou většiny – referenda=přímá demokracie a volby=zastupitelská demokracie.
• O zásadních principiálních a existenčních otázkách státu a ve státě má být rozhodováno lidem v referendech
• Výkon státní správy má vycházet z lidem volených zastupitelských orgánů a institucí ve svobodných, rovných, přímých a regulérních volbách.
• Zastupitelské orgány mají být obsazované personálně vždy jen na určitou dobu, periodicky mají být obměňované. Mělo by být omezené násobně opakované vykonávání jedné volené funkce jen jednou a tou samou osobou (např. poslanec, prezident, …).
• Lidé mají mít právo volit a být voleni.
• Má být svobodná soutěž kandidátů–uchazečů o volená místa v zastupitelských orgánech státní moci a správy.
• Proti zvůli většiny, ale i jednotlivce, či skupin má být budovaný a kultivovaný systém právního státu, jeho úkolem (úkolem státu) je chránit, nemá být prostředkem a nástrojem prospěchu jen „někoho nebo některých vyvolených“
• Státní moc má být rozdělená na tři vzájemně nezávislé dílčí moci - moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.
• Na principu dělby moci má být vystavěný systém institucí a orgánů státní správy. Uplatňování takového principu rozdělení státní moci představuje rozdělení jednoho procesu řízení státu na tři fáze – stanovit cíle a pravidla (legislativa) – realizovat a naplňovat je (výkonné akty) – rozhodovat o neshodách a anomáliích (soudní rozhodnutí).
• Dělba státní moci má být ne jen institucionální, ale i důsledně personální. Osoba oprávněná podílet se na výkonu jedné státní moci nemůže se současně podílet na výkonu státní moci druhé. Ani mezi mini „nějak operativně“ přecházet (žádné kupčení s poslaneckými mandáty a vládními angažmá, žádné klouzavé mandáty, zadní vrátka). 
• A další …..

Pokud tyto základní prvky demokracie jsou naplňované, tak máme demokracii. Pokud naplňované nejsou, tak demokracii nemáme a nebo ji máme jen „nějakou podivnou“.

Zásadní změnou k lepší demokracii v roce 89 bylo zrušení § 4 ústavy o vedoucí úloze jedné strany, a tak umožnění volné politické soutěže. Principiálně systémově o ničem jiném tato „revoluce“ nebyla. Všechny ostatní změny byly možné až v důsledku tohoto. Při mocenském monopolu jedné strany by se za tehdy daných podmínek a okolností nemohly uplatnit. Jediná vládnoucí strana žádné změny nechtěla, protože se bála o ztrátu svých pozic, své moci (tento efekt má tendence se projevovat i dnes). Až potom se najednou otevřely hranice, uvolnily se trhy, začalo se svobodně mluvit, psát, komunikovat, byly svobodné volby, ….  (samozřejmě vše v kontextu s celosvětovými změnami).

Po revoluci tady nový režim čtvrtstoletí „tančil svůj vítězný tanec nad mrtvolou režimu minulého“ a těžil z toho, co po něm zbylo. Jak materiálně - ono přece jen jsme byli stále civilizovaný průmyslový a nezadlužený stát evropského formátu, tak také politicky - z jeho přežitých nedokonalostí, přešlapů, faulů, až i zločinů. Dnes je ale vše již vyčerpáno, materiálně i politicky. Současné politické garnitury musí obhajovat už jen to své, výsledky a dopady svých politik, už nemají na co se vymlouvat (a když, tak je to úsměvné). Ani přežívající  skupina komunistů už není žádným vážným ohrožením (režim se usadil a zakořenil), určitě ne větším, než jsou např. skupiny zaprodávající naši zemi svým mecenášům z venčí a nebo jiné moci chtivé a volně prodejné skupiny naprostých diletantů, což je možná ještě větším nebezpečím, než všichni ostatní, … .

Demokracie je soutěží politických přístupů a názorů, ve které nemohou vyhrát všichni, je spousta povolaných a jen málo vyvolených. Principiálně, efektivně vládnout může jen jeden, vládne-li špatně, tak je vyměněn a dále vládne jiný (neefektivní dopady poměrného systému tady vidíme dennodenně). A proto určitý výsledek regulérních voleb vůbec není žádným ohrožením demokracie.

Něco jiného ale je, pokud někdo už dnes v neprospěch demokracie jedná a koná, ohýbá ji, aniž by mu k tomu voliči dali ve volbách mandát.

Pokud nám tady vznikají „instituce na jedinou správnou pravdu a kontrolu čehokoliv“, tak to potom ohroženou demokracii tady máme. Pokud se vážně mluví o potřebě kontroly a usměrňování internetu, alternativních informačních medií, tak to potenciálním ohrožením demokracie také je. Pokud se musíme podřizovat „nějakému diktátu zvenčí“, tak to tu naši demokracii už ohroženou máme. Pokud veřejnoprávní média (placená z daní) se zpronevěřují principům profesionální nestrannosti, objektivního zpravodajství a publicistiky, tak to vážným ohrožením demokracie u nás skutečně je. Pokud (jak někdo již někde tady napsal) si určitá skupina lidí „zprivatizovala“ politické strany, politickou scénu a čtvrtstoletí je to všechno jen o jedněch a těch samých lidech = „monopol jedné skryté strany“, tak to ohrožením demokracie přímo v jejích základech tady skutečně po celou tu dobu je. Pokud je možné v rámci mocensko-politického předvolebního boje politicky inzultovat konkurenci účelovým dočasným zavíráním, účelovým obviněním, účelovým politickým angažováním již proviněných, …., tak to ohrožením demokracie také je. Pokud státní moc je tak vychýlená, že represivní státní orgány případně jednají ve prospěch určitých skupin, tak je to ohrožení demokracie (např. podivná rychlá reforma policie). Pokud je problém regulérně obchodovat s „východem“ a přitom na „západ“ se bez kontroly odvádí daleko, daleko více než známých „Václavových 120 volů a 500 hřiven stříbra“, tak to ohroženou demokracii tady dlouhodobě máme. Pokud je možné plundrovat státní rozpočet ve prospěch jen určitých vyvolených jedinců a skupin, zadlužovat stát a vykořisťovat tak jeho lidí, tak to ohroženou demokracii také už dávno máme. A tak je možné pokračovat dále …. .

Pokud v posledních parlamentních volbách si lidé vybrali někoho jiného, než jsou tzv. „samozvaní jediní pravověrní demokraté“ a uvedené anomálie naší demokracie se stávají tímto ohrožené - že je naděje, aby se něco změnilo k lepšímu, tak vítězové těchto voleb žádným ohrožením demokracie nejsou. Počkejme si, co budou dělat. Jestli budou plnit co slíbili. Vždyť něco málo už posledních letech předvedli. A pokud budou v tom pokračovat a bude lépe, tak proč ne?

A když se to tak vyvíjet nebude? Konec konců, celý civilizovaný svět je už na takové společenské a technologické úrovni své vyspělosti, že lidé dnes mohou a dokážou si efektivní dodržování a naplňování řádné demokracie (bez jakýchkoliv přívlastků) vynucovat a nakonec i skutečně vynutit.