ČSSD se stala vlastním přičiněním nevolitelnou

ČSSD se dopracovala na samou hranici volitelnosti. Asi před rokem (to byla ještě plná síly) jsem napsal blog o „životním cyklu takové politické strany“.

Na základě určitých zákonitostí a logiky jsem uvedl, že i ČSSD musí nevyhnutelně prodělat minimálně stejné „politické dno“, jako její „sesterská ODS“. Vůbec jsem ale netušil, že to „těm klukům půjde tak rychle".

Každá z dnešních tradičních politických stran se za uplynulá léta dopracovala k nějakému přívlastku a nese si své stigma.

ODS – „strana tunelářů“, to jsou slova jejího vlastního předsedy. Dnes sice nastrčila do popředí novou tvář, tzv. „slušňáka“ a snaží se vytvářet dojem, jako by tu dvacet let před ním nebyla, ale kdo to období pamatuje, tomu není potřeba napovídat. Případné zdání její nápravy plyne jen z úbytku penězovodů a ze ztráty příležitostí, jinak „staří psi“ se nezměnili, jen v druhé řadě čekají na svou příležitost.

KDU-ČSL – „strana věrolomných“. Jelikož si takové povědomí nese vlastně odnepaměti, tak není potřeba dokládat. „Na střídačce“ (mimo sněmovnu) již byla. Své tváře vyměnila také. Přesto žádné výrazné zlepšení to u ní nepřineslo. Jen ji v poslední době nepostihly tak zásadní skandály. Byť každá politická strana je „tak nějak“ napojená a podléhá určitým zahraničním politickým a mocenským zájmům a vlivům, tak KDU-ČSL je v tomto zřejmě jedničkou. Je jejich loutkou a prodlouženou rukou v naší zemi. Proto je nevěrohodná. Navíc, svou praktickou politikou popírá vlastní letité ideové konzervativní hodnoty, jako jsou rodina, slušnost, morálka, …. . Její Čunek, který se o těchto odchylkách strany nebojí mluvit, je vlastními lidmi odstrkovaný a dehonestovaný jako nějaká stranická úchylka.

TOP 09 – jako odštěpek předchozí, nemůže být jiná. Navíc, její představitelé jsou sice schopní, ale jsou také všeho schopni, což se snad ani nedá tady více komentovat.

KSČM – je kapitola sama pro sebe. Získává body, kromě svých za hrob věrných, také za to, že není k ničemu připuštěná, nic nedělá, za nic nezodpovídá, tím nic nekazí. Ale hlavně, v takové pozici konfrontovaná se „zvěrstvy“ svých konkurentů, probouzí nostalgie, že za jejich panování to ve srovnání s dneškem nebylo až tak špatné a dalo se to vydržet. Navíc, mají své bývalé soudruhy ve všech již zmíněných tradičních politických stranách, na jejich nejvyšších pozicích a zastávají také nejvyšší státní funkce. Stačí se jen podívat na nějaký zpravodajský nebo publicistický pořad v televizi a ihned můžeme na obrazovce vidět jednoho, dva tři, … .

No, a ČSSD? Ta si dnes vysloužila stigma „korupčníků“. Ne, že by to bylo ostatním tradičním stranám cizí, ale tato je v tom skutečně asi nejlepší. Celé čtvrť století ji provázejí jedna aféra za druhou, až po OKD a dnes lithium. Když k tomu přidáme současnou finanční situaci strany (stamiliónové dluhy), tím existenční labilitu, tak je evidentní, že taková strana je už z pudu sebezáchovy náchylná k čemukoliv. Proto, už jen selským rozumem, se ČSSD jeví jako strana naprosto nevolitelná.