Často se to nestává, ale v případě "pán Brady" je zcela namístě naše média pochválit. Určitě si to zaslouží.
Často se to nestává, ale v případě "pán Brady" je zcela namístě naše média pochválit. Určitě si to zaslouží. Vytvořila a poskytla obrovský prostor k tomu, aby se každý, kdo se chtěl nějak svést na vlně životního příběhu pana Bradyho, mohl se tak ukázat, předvést se, a jak říká J.Werich: "Historicky se znemožnit". Tak je to správné, a tak to má být. Ať lidé vidí, slyší a přemýšlejí.
Do těchto dnů, pro naprostou většinu z nás, pán Brady patřil k řadám těch neznámých bezejmenných, jejichž životní příběhy by si určitě zasloužily naši pozornost, naši úctu a zasloužily by si i ocenění. Jenže stále platí: "Je spousta povolaných a jen málo vyvolených". Takže všichni, na které se dnes opět nedostalo a bohužel ani nevzpomnělo, kteří neměli dostatečně postaveného a vlivného synovce, aby je vytáhl a protlačil na světlo Boží, ti i nadále zůstanou stejně neznámými bezejmennými, tak jako dosud.
Je jen otázkou, jestli v tomto případě a za takových okolností, je vůbec o co stát?
Měli bychom se panu Bradymu všichni omluvit. V první řadě za diletantství, které zavdalo vůbec na vznik celé kauzy. A také za ty, kteří pro své politické ambice a šarvátky vláčejí jeho jméno a osobu, co by starého pána, naší politickou scénou a médii. Jedno i druhé je stejně nevkusné.
