Být Babišem, začal bych si sponzorovat Demokratický blok

„Pokud tak už dávno nečiní. Za to bych chtěl, aby ten neubíral na intenzitě svých iracionálních aktivit a nedej Bože, se zcela náhodou nerozpadl. Protože číst v médiích např. dnes vyjádření M. Němcové (ODS) je zkrátka Boží“. 

Nic lepšího si A. Babíš a hnutí ANO pro sebe přát ani nemůže, než to, co dotyční dělají a předvádějí. Proto ani předčasné volby, které by tento podivný účelový spolek vymetly ze sněmovny, nemohou být v jeho zájmu.

Neustálé „síření“ představitelů Demokratického bloku na hlavu A. Babiše a hnutí ANO a spol. staví většinu české společnosti zcela přirozeně na jeho stranu. A tak den za dnem u veřejnosti sbírá další a další kladné body, jeho fanoušci jásají a mnou si ruce.

Může to mít ale také své, ne zrovna pozitivní, dopady (!). A. Babiš a jeho hnutí ANO se takto posouvají a blíží k oblasti zcela nekritického vnímání většinové veřejnosti. S novým parlamentním a vládním angažmá, jemu tak mohou po nějaký čas procházet věci, které by za jiných okolností byly zcela nepřijatelné. V dnešních dnech se ANO přetlačuje s dožívajícími starými, prodejnými, zkorumpovanými strukturami, které veřejnost už odepsala jako jeho neakceptovatelného protivníka, takže se u něj dá ledacos překousnout, zítra ale tomu může být úplně jinak. Současně, ti co dosud parazitovali a vysávali, dnes odcházející, se rychle tlačí do „kožichu“ nového a lze očekávat, že i „nové koště“ bude tak za krátký čas také chybovat.

Ale působnost a dopady Demokratického bloku ještě z jiného pohledu.

Jeho představitelé dnes mimo jiné „vykřikují“ o bezpečnostních rizicích a předhánějí se, kdo v tom bude originálnější. Vyznívá to ale jako známé: „Zloděj křičí, chyťte zloděje“. Je otázkou, kdo tady představuje skutečné bezpečnostní riziko?!

Demokratický blok svým programovým vyvoláváním neustálých šarvátek na politické scéně, negativních náladových vln, dusna a rozdělováním společnosti, stahuje pozornost veřejnosti na domácí uměle vytvářené problémy. Odklání ji tak od problémů daleko větších, závažnějších.

Vnitřně jimi je úsilí o „zametání pod koberec hospodářsko-ekonomické kriminality uplynulých 28 let“ (kromě případně týkajících se Agrofertu), k čemuž dotyční potřebují nějaký ten čas. To se ale nakonec přežije a bude lépe. Daleko závažnější se ale jeví to, co hrozí zvenčí - rostoucí riziko postupného vytrácení se vlastní národní a státní identity, kultury, víry, vlasti, … atd., každý si doplní sám, jak věci vnímá (imigrace v tom je jen účelově vhodným prostředkem, nástrojem, a také hromosvodem).

Za Habsburků jsme přežívali v tzv. „žaláři národů“, ale stále jako historický existující a uznávaný český národ. Od roku 1918 jsme byli oficiálně samostatným suverénním státem. Ale snad díky své velikosti, dřívější historii a hlavně celosvětovému rozdělení mocenského vlivu, jsme byli (a jsme dodnes) určitým neoficiálním (i oficiálním) „protektorátem“ vždy někoho - Francie, Třetí říše, Ruska, Německa, …. . Do EU jsme vstoupili jako suverénní stát Česká republika a zcela určitě ještě dlouho budeme na jejím seznamu formálně vedení jako její oficiální členský stát. Jenže stát, jehož podstatné znaky suverenity a svobody se pomalu vytrácejí. Zjevně se rozpouštějí v nově vytvářeném mocenském prostoru „nějaké novodobé říše“ a jí postupně ovládaných „dřívějších států, dnes jakýchsi budoucích novodobých gubernií“. Jejich suverenita, svoboda, rovnost, spolupráce, volný trh, …., mění svou podobu (???).

Před časem se ukázalo, že prosazování „tzv. integračních mocenských zájmů v EU s otevřeným hledím, na otevřené scéně“, na smluvním principu suverenity a rovného partnerství, je zcela neprůchodné (jednotlivé členské státy se vzpouzejí, a to i ty velké – samotná Francie, V. Británie, Holandsko, …, nemluvě o pohrobcích východního bloku). Tím ale nic neskončilo. Je zjevně nezbytné najít nové jiné cesty a způsoby, které povedou třeba i tak trochu ve stínu a ani nemusí být zrovna zcela demokratické. Ale účel světí prostředky, a potom se už nikdo ptát nebude nebo lépe řečeno, ptát se si ani nedovolí.

Takže, když se pozornost domácí veřejnosti stáhne na domácí uměle vytvářené a usilovně přiživované problémy, bude se zdržovat ustavení a fungování akceschopné vlády a jinak se bude dále paralyzovat řádné fungování státu (ohýbáním výsledků voleb, kriminalizací politiků, hledáním nových nepřátel, dohadováním se o tom, kdo je větším rizikem, …..), tak ve stínu toho mohou kolem nás v klidu probíhat procesy „o nás a opět bez nás“, jejich výsledkům a dopadům se brzy nemusíme stačit divit.

Dnešní aktivity a snahy Demokratického bloku jsou pro domácí scénu zjevně irelevantní, jsou takovými výkřiky do tmy a nakonec k pobavení. Ale pro podporu vnějších zájmů u nás zjevně odvádějí velice dobrou službu. O tom, co se skutečně odehrává na půdě EU a co tam „vyvádějí“ naši poslanci, úředníci a někteří dosavadní státní představitelé, o tom se moc nepíše, nemluví, a proto se to ani moc nerozebírá (???).

Naše blízká budoucnost, kterou si dnes sami vytváříme a ovlivňujeme, představuje spoustu otazníků. A v tomto, jak všechno nakonec bude, asi také není nad „dobré a dobře živené Trojské koně“.