Adam Vojtěch se může stát a možná i stane obětním beránkem - na někoho se ty přešlapy budou muset hodit. Nemyslím si ale, že je to tak úplně jeho pochybení.
Adam Vojtěch se může stát a možná i stane obětním beránkem - na někoho se ty přešlapy budou muset hodit. Nemyslím si ale, že je to tak úplně jeho pochybení.
Tento ministr zjevně není tím politikem v pravém slova smyslu, který by sám dělal politiku a k tomu nějak politikařil. Ten evidentně vykonává jen to, co je mu zadáno, zjevně jej řídí premiér. Takže není možné až tak jednoznačně mluvit jen o přešlapech Adama Vojtěcha.
Hlavu popelem by si měli posypat všichni aktéři a ministr Hamáček by měl přestat politikařit, jak to u nich ve straně umí a "hloupě nekecat" na účet svého vládního kolegy.
Co to je od Hamáčka, že: "Ministerstvo zdravotnictví není schopno takové nákupy realizovat"? Ano, Adam Vojtěch asi nepatří mezi "šíbry", kterými disponuje ČSSD.
Ono to ale možná všechno bude tak trochu jinak (jen taková malá spekulace). Zjevně se tady naskytla příležitost, jak se "dobře napakovat" na mega nákupech za miliardy v krizovém režimu. To někteří zkušení vládní činovníci rychle pochopili, a tak se stejně rychle chopili příležitosti (jak je obecně známo, "socani" jsou v tomto hodně kovaní).
Jestli Adam Vojtěch už před časem vydal nařízení nemocnicím, aby si zajistily dostatečné zásoby zdravotního materiálu minimálně na 4 měsíce, což bylo zjevně v naprostém v pořádku, tak nemocnice měly konat, už dávno měly mít plné sklady a dnes neměly politikařit a provokovat.
Že se do věci oportunisticky vložili jeho vládní kolegové s nějakým "podezřele vykutáleným rychlým centrálním nákupem za miliardy s platbou předem", to nikdo nemůže přišít Adamovi Vojtěchovi.
Stále se mluví především o nedostatku ochranných roušek. Proč? Zdroje doma přece jsou.
Centrální nákup je výhodná technika, ale jen tehdy, když je na to čas a je možné vyjednat exkluzivní nákupní podmínky, kde se ta efektivnost takového nákupu projeví.
Ale když je krize, tak jde především o čas - operativní řešení akutních situací následuje rozhodování. A v tomto případě a za takových podmínek už dávno mohla celá republika šít roušky jako o závod. Výrobní kapacity na to doma jsou dostatečné, mohli jsme i vyvážet.
Naše firmy by za takový business se státem byly neskutečně vděčné a navíc by to podpořilo domácí ekonomiku (miliarda není zrovna málo). Bohužel, nechali jsme vydělat Číňanům.
Proč se tak neděje? To je otázka. Třeba nás za to Číňané budou mít více rádi.
Jinak by se jeden mohl domnívat, že z takových domácích nákupů asi nejsou dostatečně lukrativní "malé domů" a nebo doma je to tak riskantní. A naše tradiční strany už tak těžce splácejí své dluhy (samozřejmě je to stále jen spekulace).
