Deníček Andreje Babiše

Ve společnosti existuje řada předsudků ohledně bohatých a úspěšných osob, kdy panuje představa, že tito jsou díky svým majetkům vytrženi z běžné reality. Do médií nedávno unikl rukopis z deníčku Andreje Babiše, který si svědomitě vede, a kde vyšlo najevo, že den pana Babiše se příliš neliší ode dne běžného občana:

Andrej Babiš má sny, emoce a bolístky jako každý jiný

6:00 – Budíček. Vstávání bylo z počátku náročné, ale když jsem si uvědomil, kolik mám prachů, tak jsem s úsměvem vyskočil z postele a vřískal štěstím.

6:30 – Ranní cvičení. Je potřeba pořádně zabrat, abych měl tu muskulaturu. Léto je tu za půl roku, tak abych v plavkách vypadal k nakousnutí.

6:35 – Ranní cvičení je moc náročný. Zaplatil jsem Mílovi (můj kondiční trenér), aby to docvičil za mě. A ať mi dá pořádně do těla. Já si zatím půjdu ještě lehnout.

7:00 – Kristova noho. Hezky spím, zdá se mi o dotacích na Agrofert, když tu mě vzbudil telefonát od toho pošuka Stropnickýho. Zase si chce povídat. Ten člověk snad nemá život.

7:15 – Stropnickej se vykecává už čtvrt hodiny a chce ladit program ANO. Je to hroznej srdcař ten kluk. Já nemám čas řešit kraviny. Já musím na golf.

7:30 – Kašlu na Stropnickýho. Šoupnul jsem ho do hlasovky (jak ho znám, tak si toho stejně nevšimne) a jdu na golf

8:30 – Tak jsem si hezky zahrál. Mám ze sebe radost. Den je pak hnedka lepší. Ten život je beztak super. Nechápu, proč si lidé pořád na něco stěžujou. Kdyby chodili taky na golf, hned by se cítili líp.

9:30 – Mrknu na aktuální žebříček Forbes, jestli jsem mezi pracháčema poposkočil. Podle mě určitě jo.

9:31 – Kdo je to ten Kellner? Jak to, že je v Čechách přede mnou? Vždyť vůbec nezaložil žádnou stranu. Kde jako ty prachy bere?

10:00 – Musím jet na koaliční vyjednávání. To je děsnej vopruz tohle. Že já vůbec do tý politiky lezu. Sobotka tam zase bude hřmít, tvářit se důležitě a máchat rukama. Na tohle nemám náladu. Aspoň si zase budeme dělat humor z Bělobrádka.

10:30 – Je to, jak jsem říkal. Sobotka hřmí a tváří se důležitě. Bělobrádkovi jsme dali na židličku připínáček a on si na něj sednul. Docela sranda.

11:00 – Stropnický se za ANO ujal slova a zase blábolí o tý rekonstrukci státu. Nemám šajnu, o co jde, ale má to jenom dvě stránky, takže mi to snad někdo někdy vysvětlí. Jinak jsme Bělobrádka zamknuli na záchodě, takže legrace, ta tu je.

11:30 – Bělobrádka ze záchodu vysekali hasiči, takže už tu straší s náma a vypadá nakrknutě. S Bohoušem jsme se dohodli, že mu dáme zemědělství a bude klid. Budeme se tvářit, že to zemědělství děsně chcemem a když ho pak dostane, tak si bude připadat důležitej. Ať si těch pár kravínů a pěstitelů brambor nechá. Já budu ministr financí a ode mě na svůj rezort neuvidí ani korunu. Ať si jde na brigádu.

12:00 – Konec. Konečně. Nevím, o čem se tam diskutovalo, ale zaplatil jsem spoustu odborníků, kteří to vědí za mě. Stropnickej se klasicky vetřel se mnou na oběd. Zase bude chtít mluvit o programu.

13:00 – Letím svým tryskáčem domů. Stropnickej ke mně na druhou objednal zase nějaký novináře, abych zase poskytl nějakej ten rozhovor, takže musím někam schovat průkazku agenta STB, aby jí ty slídilové nenašli. To by bylo blbý.

14:00 – Jako hodinky ty žurnalisti. Průkazku STB jsem šoupnul do kredence. Tam jí nenajdou.

15:30 – Konečně ty pisálkové odtáhli. Co to bylo za fušery? Prej jak se mám, jestli mám rád psy, jestli sponzoruju nějakej psí útulek, nebo kdybych byl pes, tak jaká bych byl asi rasa? Proč ke mně Stropnickej poslal novináře z časopisu Mladý kynolog? Tomu už asi úplně hráblo. Ty jeho kartičky s připravenýma odpověďma byly k ničemu. Zítra Mladýho kynologa koupím a zruším a bude.

16:00 – Tak mám chvilku pro sebe. Udělám si kafe a mrknu na žebříček Forbes, jestli jsem se posunul.

16:02 – Zase ten Kellner. Jak já ho nesnáším.

17:00 – Volal Mynář, že prezident nesouhlasí s našimi kandidáty na ministry. Co to má bejt? Jak jako nesouhlasí? Co to je za člověka? Že já vůbec do těch Čech lezu. Na Slovensku by se to stát nemohlo. Gašparovič by dostal lahev utopenců a jmenoval by klidně i koalu.

18:00 – Dám si večeři. Orlí vejce na hniličku nikdy neurazí.

18:10 – Jak jinak. Stropnickej se stavil, že jel „náhodou“ kolem a zase má stohy nějakých papírů, který chce probrat. Z toho chlapa mě jednou jebne.

20:00 – Stropnickej se pořád nemá k odchodu. Dokonce mi teď pouští prezentaci v powerpointu. Nějaký průsečíky programů. Já tomu nerozumím.

21:00 – Konečně Stropnickej odešel. Musel jsem mu podepsat asi sto papírů, aby vypadal spokojeně.

22:00 – Podívám se na nějakej film a půjdu spát. Dneska to bylo náročný. Zlatej Agrofert. Zlatej. Tam akorát sedím na ředitelský židličce, půl dne se na ní točím, pak koupím nějaký farmáře a jdu domů.

23:00 – To snad ne. Volal Sobotka, že zase svolává mimořádný zasedání. O co mu jde? Ten chlap se úplně zbláznil. Že já do toho nešel s Okamurou. Ten stejně jako já neví, která bije, poklábosili bysme o byznysu, já bych mu podepsal tu jeho šílenost „přímou demokracii“ a byl by pokoj.