To nemá chybu, naprosto...

Jako stárnoucí, unavený a z domova obvykle pracující otec dvouletého děvčátka říkám:  Na víc zrovna dneska už nemám. 

Ale přece: Vím, co je v tomto případě Quelelevu. Častý výrok mé dcery, obvykle zakončený otazníkem. Většinou, roztržitě a zmateně, odpovídám, že rozhodně ano, abych pak byl zaskočen vykonanou a mnou povolenou činností, která se za dotazem skrývala. Činnost bývá zakončena střepy, třískami či plameny a korunována šílenými výkřiky a panickými pohyby jednoho či obou rodičů.

Jo, byly to krásné časy... Už se těším, až si budu vnučku hlídat sám. Já jim ji tak zkazím a rozmazlím a rozmlsám ...

Božské!!!!