Čeňkův dopis Ježíškovi

Vánoce jsou za dveřmi a s nimi se pomalu vkrádá do rodin povinnost kupovat dětem dárky. Dítě se ošálí historkou o Ježíškovi, nechá se mu napsat dopis, co by si asi tak přálo a rodič se nechá sedřít z kůže jenom proto, aby jeho potomek mohl mít bezvadného turbo robota, který otáčí hlavou, z očí mu šlehají laserové paprsky a hlavně (a to je podstatné) je součástí sběratelské kolekce turbo robotů, čítající dalších čtyřicet jiných robotů, kteří se liší barvou laserových paprsků a počtem raketometů připevněných na zádech. Jakmile dítě dostane turbo robota, musí mít dalšího a dalšího, dokud nemá všechny a dokud na taťku s mamkou nezazvoní strejda exekutor (popřípadě ještě hodnější strejda – lichvář Boris) a neodnese jim věci (v případě strejdy Borise usekne taťkovi zápěstí). Navíc dítě nemusí z turbo robota skákat radostí až do stropu. Pokud rodič špatně odhadne situaci a turbo robota s laserovým paprskem a raketomety na zádech přinese Ježíšek patnáctiletému synovi, který si barví vlasy na černo a nosí patku hozenou do obličeje, tento po obdržení turbo robota protne rodiče nenávistným pohledem a odejde do koupelny řezat se žiletkou. Tehdy se patrně duch Vánoc lehce vytratí.

Tak jako tak, Vánoce jsou za dveřmi a s Natašou jsme v dychtivém očekávání, copak si asi Čeněk bude přát. Už to vypadalo, že si Čeněk nic nepřeje, jelikož nenapsal dopis Ježíškovi, ale onehdá jsem dopis našel zmuchlanej, poslintanej a lehce vánočně poblitej v rohu jeho postýlky. Dávám k nahlédnutí jeho obsah:

Nazdar Ježuchu. My se ještě neznáme, jelikož vloni jsem tu ještě nebyl. Jmenuju se Čeněk, ještě mi není ani jeden rok a letos jsem byl děsně hodnej, takže očekávám, že se předvedeš a dovalíš kotel dárků. Předem upozorňuju, že na abstraktní, hluboce filosofický dárky s morálním kontextem typu světový mír, aby byla rodina pohromadě nebo abychom se měli všichni rádi, vůbec nejsem zvědavej. Tím nikoho nedojmeš. Já chci věci. Hodně věcí.

V první řadě budu potřebovat novýho tátu. Ten aktuální už je opotřebovanej a okoukanej. Chudák se tady plouží po pokoji, zíve, zakopává o věci a škube mu v oku. V noci, abych si vyřval plíce, než se sesune z postele a doplazí se do kuchyně připravit mi jídlo, to je fakt doba. Jako neříkám, že potřebuju novýho tátu okamžitě, ale tenhle starej brzo doslouží. Proto buď na pozoru Ježuchu. Radši pošli jednoho do zásoby. Já si ho zatím nechám pod postýlkou.

Další věc, co chci, je Lego.  Je mi jedno, jestli to bude z kolekce pirát, vesmír, hasiči nebo bůhví co to ještě ti pošahaní Dánové vymysleli za kolekce. Mně je to fuk. Já to beztak budu jenom polykat, takže já neocením hasičské auto s hydraulikou. Hlavně, aby to mělo hodně kostiček na jezení. Asi si taky pár malých součástek strčím do nosu nebo do ucha. To ještě uvidím.

Určitě taky budu potřebovat takovou tu velkou bílou věc, co se v ní pere prádlo. Nevím, jak se jmenuje, ale je to fakt pecka. Vydržím se koukat strašně dlouho, jak ta věc hučí a jak se v bubnu točí prádlo. Až budu mít vlastní, tak se v tom bubnu budu točit já. Naši mě totiž v tý jejich točit nenechaj, a když vlezu do bubnu, tak mě okamžitě vyndaj. Až budu mít vlastní, tak se v bubnu budu točit klidně celý den.

Víš, jak mají babička s dědou na zahradě toho velkýho psa? Tak ten pes má vždycky takovej klacek, který mu děda háže, a pes mu ho zase přinese. Ten klacek chci. Nechci podobný klacek. Chci přesně ten klacek, co má ten pes. Chci, abych ten klacek měl já a aby ho pes neměl. Na víc se neptej. Je to osobní.

Taky by se šikla vlastní elektrická zásuvka. Táta mi ty svoje nechce půjčovat. Když se k nějaký doplazím a začnu jí olizovat, táta s křikem přiběhne a odnese mě od zásuvky pryč. Asi je na ty zásuvky nějak vysazenej. Ať se jima klidně udáví lakomec. Proto chci mít vlastní, abych ji mohl v klidu olizovat a strkat do ní věci.

Ať tě ani nenapadne mi přinýst nějaký přiteplený mikiny s ještě přiteplenější žirafou. To bych tam na tebe fakt vlítnul. Když už nějaký hadry, tak tričko s ovečkou. Ovečky mám rád. Ovečky mě uklidňujou. Když nebudou ovečky, jsem ochoten překousnout i husičku. Ale žirafu ani náhodou.

Když už jsme u tý garderoby, tak bys mohl dovalit pantofel. Takovou tu dospěláckou a hezky uleželou. Musí mít hodně špinavou podrážku. Já jí rád olizuju.

Další věc, co chci, je starej dudák. Čteš dobře. Ne novej dudák, ale starej dudák. Nejlépe co nejvíc zpuchřelej. Když už se mi podaří dudák konečně řádně prožvýkat, naši mi ho vezmou a daj mi novej. Novej dudák nemá vůbec grády. Starej dudák navíc hezky smrdí a lepí se na něj různý věci jako třeba prach anebo chlupy, a to je dobře.

Akutně potřebuju taky nový oko pro Pana Pandu. To starý jsem mu omylem ukousnul a spolknul a s jedním okem vypadá jako debil. Nevím, jak to ale uděláme, jelikož jestli mi dáš pro Pana Pandu oko, tak ho znova spolknu. Já se prostě neovládnu. Navíc nevím, jak bych ho tam Panu Pandovi připevnil. Radši to oko dej mámě. Ona ho Panu Pandovi přišije.

Potom chci ještě křídu. Nějakou barevnou. Křída je fakt pecka. Namaluju s ní tátovi na zeď k Vánocům nějaký abstraktní obrázek a pak tu křídu sním. Je to multifunkční dárek, který podle mě nezklame.

Dále bych si přál igelitový tašky. Ne jednu, ale strašně moc. Chtěl bych s nima šustit, cpát si je do pusy a postavit si z nich bunkr. Umím si představit, jak se celý den válím ve štosu igelitových tašek, jak je cupuju a jak je potom svět báječný.

Co určitě musím mít, je vodní vír. Když se koupu ve vaně a je čas jít pomalu z vany, jelikož už jsem se do vany vyčůral, tak táta vyndá ze dna takovej černej špunt. V tom místě potom vznikne vír. Když ho chci chytit a dát si ho do pusy, tak to nejde. Je to divný. Podle mě jsme chudý, a proto máme vodní vír pro chudý. Takovej ošizenej, jestli mi rozumíš. Já chci vodní vír pro bohatý, kterej se dá chytit, sníst a kterej si můžu vzít do postýlky. Zařiď to.

Poslední věc, co chci, je takovej velkej piňďa, jako má táta. Jednou jsem ho viděl nahatýho a má teda většího piňďu než já. Jak já k tomu přijdu? S takovým malým se mi budou akorát tak všichni posmívat. Jestli na skladě žádný nový piňdi nemáš, tak nám je můžeš s tátou prohodit. On beztak tak velkej nepotřebuje, když chodí čůrat na záchod. To já bych pro něj našel využití. Konkrétně takovej vodotrysk během přebalování by dostal hned novej rozměr a určitě bych dočůrnul až na strop.

PS: Jo a Ježuchu, žádný levárny. Očekávám, že dostanu všechno, co jsem si přál. Se mnou si nezahrávej. Vím, že bydlíš v dřevěným betlému u babičky pod stromečkem. Babička mi tě ukazovala, jak si tam samolibě ležíš v postýlce s těma všema zvířatama kolem. Já jsem si to posichroval. Když se babička nedívala, tak jsem šlohnul toho fousatýho Pakistánce se svatozáři o berli, co se ti skláněl nad postýlkou. Pokud nesplníš moje požadavky, tak se s ním můžeš rozloučit a já ho rozmlátím o poličku. Rozumíme si?

PPS: Jestli dostanu k Vánocům bratříčka nebo sestřičku, tak tě zmlátím a fousatej Pákistánec letí rovnou do hajzlu.

Tvůj Čeněk.

Více o Čeňkovi na http://fotruv-denik.blog.cz/