Soumrak české parlamentní demokracie

Právě dnes byl v Poslanecké sněmovně schválen zákon zavádějící Elektronickou evidenci tržeb (EET). Vládní koalice při tom bohužel bezprecedentně porušila nejen Jednací řád Sněmovny, ale i stěžejní ústavní principy.

Pokud Ústavní soud takovou praxi jednoznačně neodmítne a zákon nezruší, bude možné bez nadsázky říci, že dneškem v České Republice skončil právní stát, liberální demokracie a parlamentarismus.

O EET se toho napsalo už dost. Podle názoru (nejen) pravicové opozice jde o nesmysl, který má obrovsky negativní dopad např. na ochranu citlivých obchodní dat a prakticky likviduje podnikatelské prostředí v ČR. Jakékoliv připomínky k materiálnímu obsahu jsou ovšem po dnešku odsunuty na vedlejší kolej.

Vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL nezákonně vybočila z Jednacího řádu PS (JŘPS), když stanovila přesný čas začátku hlasování bez ohledu na probíhající rozpravu, v níž ještě nedostali možnost vystoupit všichni opoziční poslanci. Chtěla tím ukončit tzv. obstrukce, jimiž zejména ODS a TOP 09 chtěli zabránit přijetí zákona a tím i jeho katastrofálním společenským dopadům. Korunu všemu nasadil svým zmatečným (a rovněž nezákonným) postupem předseda Sněmovny Jan Hamáček, námitky proti jeho způsobu vedení schůze ovšem vládní většina – opět silovým hlasováním – zamítla. Takový postup je hned z několika důvodů naprosto nepřijatelný a ohrožuje samotné základy demokratického parlamentarismu.

Zákon je zákon

V ČR mají jednací řády obou komor formu zákona. Vůbec nejzákladnějším obecným principem, na němž stojí víceméně jakýkoliv moderní právní řád, je imperativ, že zákony se mají dodržovat. Toto pravidlo je ve zjednodušené podobě srozumitelné snad každému pětiletému - možná že i mladšímu - dítěti. Po dodržování českých zákonů se v poslední době stále volá také v souvislosti s uprchlíky.

Vláda ČR a za ní stojící poslanci dnes bez jakýchkoliv pochybností a vědomě zákon o JŘPS porušili. V civilizované zemi by něco takového (bez jakýchkoliv ohledů na důvody tohoto konání) mělo vést k vyvolání hlasování o nedůvěře vlády, k okamžitému veřejnému tlaku na její odstoupení a v politické rovině především k totálnímu zdiskreditování stran, které se na tomto protizákonném jednání podíleli.

Nelze rovněž nezmínit signál, který vládní poslanci dali široké veřejnosti. Opět probudili v občanech pocit, že členové Parlamentu jsou „nadlidi“, mající možnost beztrestně porušovat právní normy.

Od některých uznávaných odborníků na ústavní právo zaznívají hlasy, že samotné porušení jednacího řádu při schvalování nemusí stačit k tomu, aby Ústavní soud takto přijatý zákon zrušil, neboť se při svém rozhodování řídí pouze ústavním pořádkem a nikoliv „běžnými“ zákony. Nabízí se pak ale dvě otázky. Jaký jiný orgán veřejné moci má v takovém případě pravomoc hlídat striktní dodržování zákona o JŘPS? Nebo je snad porušení tohoto zákona, které však zároveň není porušením ústavního pořádku, nepostižitelné?

Demokratická záchranná brzda

I kdyby odpověď na druhou z otázek byla kladná, stejně by měl být zákon o EET jednoznačně zrušen. Vládní většina totiž při svém silovém řešení porušila mnohé ústavní principy a ústavně zakotvená práva opozice.

Mezi ohroženými principy můžeme jmenovat samotný princip právního státu nebo princip vázanosti státní moci zákonem. V případě umlčení opozice je pak v tomto konkrétním případě znemožněno právo občanů (tj. voličů opozičních stran) podílet se na výkonu státní moci prostřednictvím svých volených zástupců.

Tzv. technické obstrukce (tj. oddalování nebo znemožnění schválení zákona pomocí využívání ustanovení Jednacího řádu) by rozhodně neměli být obvyklé. Pokud by se totiž neúměrně rozšířili, mělo by to za následek paralýzu Parlamentu. To by v občanech vyvolalo pocit totální nefunkčnosti celého demokratického systému, v některých pak i touhu po některé z forem systému nedemokratického. Přesto je však nelze paušálně bez vyjímky odsoudit a požadovat jejich bezvýhradné vymýcení z parlamentní kultury.

Opozice v demokratickém státě nutně musí mít v zákonodárném procesu něco na způsob záchranné brzdy. Musí mít možnost, jak se ve vyjímečných případech postavit parlamentní většině a říci: „Stop! Tento návrh zákona je pro nás naprosto nepřijatelný, zásadně ho odmítáme a trváme na tom, že v žádném případě nebude přijat.“ Ani cestující ve vlaku samozřejmě nemůže zatáhnout za záchrannou brzdu při pocitu jakéhokoliv banálního přepravního diskomfortu a stejně tak se parlamentní opozice nesmí k obstrukcím uchylovat při každém nesouhlasu s vládním návrhem zákona. Musí tento institut využívat odpovědně. Jak už bylo řečeno – opravdu pouze ve vyjímečných případech.

Bohužel, to jednacím řádem samozřejmě ošetřit nejde. U současné opozice ale nelze očekávat, že bude blokovat všechny vládní návrhy zákonů nebo jejich velké množství. Její představitelé se několikrát jasně vyjádřili v tom smyslu, že tuto možnost využijí pouze v případě EET. Opět se navíc nabízí otázka – jakou jinou podobu, když ne formu technické obstrukce, by opoziční záchranná brzda měla mít?

Bude ÚS chránit naše ústavní tradice?

Je to jen pár dnů, co předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek v reakci na žhářské útoky proti komunitnímu centru Klinika parafrázoval T. G. Masaryka a prohlásil: „Demokracie je diskuze, ne nůž a zápalné lahve“. A nelze s ním než bezezbytku souhlasit. Právě vláda, jejímž je Bělobrádek místopředsedou, ale dnes demokratickou diskuzi zcela potlačila. Chtělo by se říct: „Demokracie je diskuze, ne silová hlasovací tyranie většiny.“

Právě 1. republika je hlavním ideovým zdrojem ústavních tradic našeho současného státu. A je nyní na Ústavním soudu, aby ochránil nejen tyto tradice s demokratickou diskuzí v čele, ale demokratický právní stát vůbec. Pokud ÚS zákon o EET nezruší, nebude možné dále hovořit o ČR jako o vyspělé parlamentní demokracii.