Proč Miloš Zeman nepostoupí do 2. kola

Už pár týdnů jsou známa jména všech prezidentských kandidátů, ti méně známí dostávají šanci profilovat se v médiích. A najednou se zdá, že hned několik z nich může ukrojit značnou část potenciálních voličů Miloše Zemana. 

V součtu jich ukrojí dost možná dokonce tolik, že současné hlavě státu zabrání v postupu do druhého kola, který většina komentátorů a politologů bere za prakticky jistý.

Dlouho se zdálo, že mezi Zemanovým vyzyvately úplně schází zástupce levice. Ať už konzervativní nebo moderní, umírněné nebo radikální, prostě jakékoliv. ČSSD ani KSČM do volby, stejně jako ostatní parlamentní strany, do volby svého kandidáta nevyslaly. A v závodě o nejúspěšnějšího „AntiZemana“ logicky bodovali osobnosti řadící se svým světonázorem spíše napravo (i kdyby mírně) od středu politického spektra.

Ačkoliv se říká, že ideové zakotvení už dnes v politice není příliš důležité, úplně svou relevanci rozhodně neztratilo. Miloš Zeman byl a je politik „klasické“ konzervativní levice. Klade důraz na silný sociální stát, který chrání své zejména méně úspěšné občany (a to před hrozbami jak skutečnými tak neskutečnými) a silně reguluje hospodářství, podporuje vyšší míru přerozdělování apod. A z podobného ideového zázemí se přirozeně rekrutuje většina jeho voličů.

V představitele jiné, umírněné a liberální, levice se v posledních týdnech profiluje bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer. Uhlazený tichý diplomat je jistě v mnohém přímým protikladem Zemana. V kampani ovšem jednoznačně vsadil, vedle své zahraničně politické komptence, na sociální témata. Kvůli své osobní zkušenosti s péčí o handicapovaného syna především na problematiku domácích hospiců a péče o rodinu celkově, ale třeba i na systém sociálního bydlení.

Sám Fischer se k levicové orientaci přihlásil v rozhovoru s Renatou Kalenskou na Seznam.cz, když prohlásil, že v případě volby mezi Jaroslavem Kuberou a Milošem Zemanem by dal přednost Zemanovi. Ve volbě mezi vrchními klauny pravice a lavice by se patrně rozhodoval podle katapultovského hesla: „sice blbej, ale náš!“ Občané s extrémně vyvinutým sociálním cítěním tak mají k dispozici „svého“ ideově spřízněného důstojného kandidáta. A někteří mu nepochybně před sprosťákem sedícím nyní na Hradě přednost dají.

Nejtypičtějšími levicovými voliči jsou tzv. lidé práce. Takoví, kteří si na živobytí vydělávají manuálně, mají obvykle nižší vzdělání a často nižší příjmy bez vyhlídky na výrazné zlepšení. Ty mezi ostatními kandidáty výrazně zaujme bývalý šéf Škody Auto Vratislav Kulhánek. Sám se prezentuje jako někdo, kdo „celý život strávil ve fabrice mezi lidma“. V mladším věku se živil rukama, k čemuž se hlásí na své webové stránce, kde píše: „Znám, co to je vstávat k píchačkám a vše jsem si prošel od píky. Rozhodně i proto rozumím lidem z výroby a vždycky jsem se považoval za jednoho z nich. “

Právě mezi „lidmi z výroby“ bude Kulhánek hledat své voliče. Na postup do 2. kola mu nejspíš stačit nebudou. Důležité ovšem je, že kdyby nekandidoval, drtivá většina z nich by se přiklonila k Zemanovi. Milionář Horáček ani vědci Drahoš a Hilšer patrně mezi občany s příjmem sotva 15 tisíc měsíčně (někdy ani to ne) bodovat nebudou. Stejně jako dlouholetý předsedy největší pravicové strany Topolánek.

A právě bývalý premiér je pomyslným posledním hřebíčkem do rakve Zemanova volebního úspěchu. Velká část jeho voličů má současného prezidenta v oblibě pro jeho razanci v projevu (jak v obsahu, tak ve formě) i v konání. Oceňují na něm, že se slovy jamajského svalovce Yula Brennera z filmu Kokosy na sněhu „s nikým a s ničím nesere.“ Ani s autoritou vlády a premiéra republiky, ani se základními pravidly slušného chování nebo s ústavními zvyklostmi.

V letošní volbě ovšem padla kosa na kámen. Se svým chatrným zdravím už Zeman v póze ranaře dlouho působí jako karikatura sama sebe. A zvlášť vedle mladšího a o mnoho energičtějšího Topolánka. Zeman navíc už ukázal, že mu ani v úřadě prezidenta není nic svaté. Že nedokáže vydržet bez toho, aby pravidelně urážel kdekoho a že nedokáže respektovat základní pravidla hry, když se mu zrovna nehodí do krámu.

U Topolánka může mít volič naději, že se v úřadě uklidní. Že se za roky mimo politiku zklidnil a svojí neústupnost, bojovnost, razanci a tvrdost své povahy případně napře správným směrem k prospěchu výkonu své funkce. U Zemana jsme nyní svědky akorát toho, že čím víc podobné vlastnosti kvůli pokročilému věku ztrácí, tím spíš je využívá tím nejhorším možným způsobem.

Každý ze tří zmíněných mužů je úplně jiný, dohromady však seberou Miloši Zemanovi značnou část voličů. Úřadující prezident, který byl ještě nedávno i pro mnohé své odpůrce favoritem voleb, tak ani nepostoupí do 2. kola.