O povinných volbách a "přínosu" prezidenta Zemana

Prezident Miloš Zeman minulý týden opět vzbudil mezi českou veřejností i tuzemskými médii rozruch. Tentokrát ovšem nikoliv svým znásilňováním Ústavy a ústavních zvyklostí, ale zmínkou o povinné volební účasti. Tu by hlava státu ráda viděla v našem politickém systému. Hned na úvod se přiznám, že jsem již delší dobu příznivcem této myšlenky a jedná se pravděpodobně o první bod, v němž se současným prezidentem souhlasím.

Povinná volební účast funguje bez větších problémů v Belgii nebo v Austrálii (i když i tam má samozřejmě své odpůrce), čili zemích, které bez pochyby můžeme počítat mezi vyspělé demokracie. A do našeho politického systému by tento institut sedl jak příslovečná prdel na hrnec.

Volební účast v posledních letech nebývá bůhvíjaká bez ohledu na to, do jakých orgánů se zrovna volí – dokonce i v prezidentské volbě se držela v obou kolech kolem chabých 60% a zejména ve volbách senátních bývá tradičně naprosto tristní. Z toho plyne dojem poměrně slabé legitimity volených orgánů a z ní zase fakt, že se politici netěší mezi voliči příliš velké oblibě a nemají jejich důvěru, která je přitom pro hladké fungování demokratického státu klíčová.

Bohužel, povinná účast u voleb má v naší společnosti i mezi politickými elitami stále víc odpůrců než příznivců. Tito odpůrci jsou ovšem vybaveni spíše emočními argumenty bez racionálního základu. Největší strašákem je přitom zkušenost z nedávné minulosti. Před rokem 1989 nebyla povinnost volit zakotvena v právním řadu. Kdo ale k volbám nedošel, dostal se do nemilosti lidově demokratických orgánů, kvůli své neúčasti byl sledován StB a různým způsobem znevýhodňován.

Naprosto tedy chápu, že pamětníci totality (tvořící stále většinu společnosti) mají k povinné volební účasti odpor. Lidé argumentující vzpomínkami na minulý režim ovšem opomíjejí zásadní rozdíl. Povinnost vybrat si z řady svobodně kandidujících subjektů nemá nic společného s povinností vhodit do urny kandidátku Národní fronty, která bývala za socialismu jediná k dispozici.

I ve vyspělých státech dodržující lidská práva a svobody bývá obvyklé, že občan musí pro stát občas udělat něco, co mu nemusí být zrovna po chuti. Většina lidí se nepozastavuje nad faktem, že je ze zákona nutné platit daně a zdravotní pojištění, bez problémů se smíří s povinnou školní docházkou, ozývají se i hlasy po znovuzavedení základní vojenské služby. Volby jsou pro demokratický systém naprosto klíčovým aktem, rozhodně důležitějším než nesmyslné sčítání lidu, jež pod hrozbou pokuty povinné je. Přijde mi logické a pro legitimitu volených orgánů žádoucí, aby povinná byla i účast ve volbách.

Zeman je poněkud mimo se svým proroctvím, že přibližně za 15 let se začne o povinné volební účasti vážně diskutovat. Diskutuje se o ní již mnoho let, jak mezi veřejností tak mezi politiky, jen to současný hradní pán během svého důchodu na Vysočině zřejmě nezaznamenal. Obávám se navíc, že zrovna jeho podpora myšlence povinných voleb spíš uškodí. Přece jen - navzdory faktu, že jde o prvního prezidenta ČR zvoleného přímou volbou občanů, má v současnosti téměř nulovou podporu veřejnosti a proti sobě naopak zástupy těch, které již stihl během svého ročního působení v úřadu řádně nasrat…