Nulová tolerance trapnému populismu

Hitem kampaní některých politických stran před komunálními volbami se stala takzvaná nulová tolerance hazardu. Někde o ní nechávají radnice rozhodovat občany v referendu, některé strany jí zase slibují v případě svého zvolení. Smutné je, kolik voličů tento nesmyslný zásah do svobodného podnikání a veřejného prostoru jako celku podporuje.

Nejde pouze o hazard. Politici z různých částí politického spektra, na různých úrovních a v různých regionech už vyhlašovali nulovou toleranci i prostituci, drogám apod. Motivace je vždy stejná – zalíbit se voličům a vyvolat dojem, že se daný politik urputně snaží řešit některé problémy s hazardem (prostitucí, drogami) spojené.

Bohužel, na velkou část občanů to funguje. Popularita podobných opatření se dá vysvětlit jedině tak, že ve společnosti stále ještě existují citelné pozůstatky bolševické prudérní morálky a zároveň absence osobní odpovědnosti. Oboje si zejména starší generace (jejíž příslušníci jsou většinou v současnosti nadšení příznivci nulové tolerance čehokoliv) osvojila za dob socialismu.

Hazard (stejně jako prostituce) je součástí lidského společenského života již od nepaměti. Již od nepaměti se také objevovali smutné případy lidí, kteří obrazně řečeno v hazardních hrách „prohráli i kalhoty“.

Je pravda, že v té době samozřejmě ještě neexistovali tzv. výherní automaty, na kterých lze dnes přijít během deseti minut o dvojnásobek své měsíční výplaty. Ovšem podobně, jako nelze házet vinu za dopravní nehodu na automobil nebo za vraždu na revolver, nelze tvrdit, že za podobné osobní tragédie a s nimi spojené negativní jevy (závislost, drobnou majetkovou kriminalitu atd.) mohou automaty. Mohou si za ně samozřejmě sami postižení.

Stát v žádném případě nemůže regulacemi suplovat chybějící osobní odpovědnost některých jedinců za vlastní jednání, už vůbec ne na úkor těch zodpovědných – v tomto případě nejen těch, kteří se hazardem jednou za čas pobaví a ví, kdy přestat. A ten, kdo má k hazardním hrám odpor, ať se jich prostě a jednoduše neúčastní a nechodí na místa, kde se hazard provozuje.

Bojovníci proti hazardu často překrucují pravdu či přímo lžou. Pokud by všechna jejich tvrzení byla pravdivá, muselo by být Las Vegas bezkonkurenčně nejnebezpečnějším městem na světě. Zdaleka jím není.

Nesmíme zapomenout také na to, že z hazardu platí podnikatelé obrovské daně (pokud neplatí, je v pořádku, že si na ně došlápne finanční úřad společně s policií). Při vyhlášení nulové tolerance bude ten který veřejný rozpočet o poznání chudší. Z příjmů z hazardu se přitom financuje například mládežnický sport. Opravdu chceme připravit děti o možnost sportovního vyžití proto, abychom uchránili před nepříjemnostmi krajně nezodpovědné dospělé jedince?

Samo sousloví „nulová tolerance“ je mimořádně ošklivé a nebezpečně zavání totalitarismem. Ale když už by se mělo použít, mělo by to být v souvislosti s něčím úplně jiným než je hazard nebo prostituce. Rozumní politici by měli ve svých politických uskupeních i ve volených orgánech jejichž jsou členy vyhlásit nulovou toleranci trapnému populismu.