Ukřivdění demonstranti z Národní třídy

Tak si mnozí s radostí vulgárně zaplivali na prezidenta a jeho slovník a už zde máme další kontroverzní téma. Stále více bulvarizovaná „česká“ média, česká v uvozovkách, protože mnohá česky jen píší a točí, začala s vervou hladové šelmy rozebírat Zemanovo tvrzení o Národní třídě jako o jedné demonstraci z mnoha.

Taková, historicky hýčkaná, demonstrace, o které se celých 25 let mluví v superlativech jako o klíčovém podnětu změn totalitního režimu, by měla být najednou jednou z mnoha? Neslýchané!

Hrdinní demonstranti z Národní třídy, samozřejmě s politiky – příživníky, tedy těmi, kteří se velmi rádi svezou na každé vlně ať už jakékoliv celonárodní kritiky, jsou znechuceni tvrzením prezidenta, že byli biti zcela běžně, nevybočujíc z průměru. ONI, kteří svými šrámy přinesli českému národu svobodu!

Zmanipulovanost myšlení si můžeme například dokumentovat na přemalování sovětského tanku v roce 1991 na Smíchově růžovou barvou. Valná řada občanů, ale i politiků, samozřejmě včetně „nestranných“ médií, považovali výsměch osvoboditelům spíše za úsměvnou historku. Kdoví, jak by hystericky řvali, kdyby v Plzni někdo natřel jeep červenou barvou? Přitom na obou stranách se jednalo o lidské bytosti, které umíraly pro dnešní blbé kecy. O všem se dá hloupě polemizovat.

Přínos demonstrace, která začala na Albertově, je v dějinném kontextu roku 1989 v mnohých aspektech naprosto nepopiratelný. Zda byla klíčová právě tato demonstrace nebo údajná smrt studenta, se již pravděpodobně veřejnost nikdy nedozví. Je docela možné a taktéž pravděpodobné, že klíčovým impulsem byly již dlouho před 17. listopadem změny v okolních socialistických státech, především v Německé demokratické republice.

Ale přít se o to, že zrovna my jsme dostali víc „do držky“ než bylo zvykem, je pro celé revoluční období spíše trapným mementem nežli potřebnou obranou demokracie nebo pod co všechno se tyto výkřiky dnešních dnů podsouvají.

Když se kritici prezidentského výroku zbaví uraženosti, pýchy a důležitosti, porozhlédnou se v zemích, které mají v demokracii pár desetiletí náskok, zjistí, že policejní zákroky v těchto svobodomilovných státech jsou i v současnosti mnohdy daleko tvrdší, přinejmenším však stejně tvrdé jako onen tolik proklamovaný na Národní třídě.

Pro příklady nemusíme chodit do zahraničí. Co například zásah proti fanouškům Slávie na Čechově mostě? Nebo policejní manévry na severu Čech. Nebo zásah policie na technoparty CzechTek v roce 2005. Zde se rovněž přeli politici, média i občané o tom, co bylo pro jedny brutální a pro druhé adekvátní.

Takže Miloš Zeman se jen může z plna hrdla smát těm, kteří mu „sedli na lep“ nebo se „chytili na vějičku“ a rozjeli kampaň O NIČEM. Z jeho strany šlo o provokaci, která, jak slyšíme, čteme a vidíme, byla velmi úspěšná. Média mají postaráno o téma a odpůrci prezidenta se můžou přít o hovadiny a nemyslet na mnohem závažnější nedostatky patvaru, kterému si po 25 letech dovolíme říkat demokracie.

Nabízím k přečtení další články:

Kdekdo teď o morálce káže

Česko ve stopách Fergusonu a Roterhamu

Tragikomické problémy Událostí České televize