Tomuto se říká přátelství nebo reklama z vraždy?

Spisovatelka měla přítele, kterému prozradila, že je jediný, komu se svěřuje s intimnostmi svého života. Pokud žena daruje muži takovou důvěru, dává mu tím ve svém žebříčku hodnot mnohem více než třeba své tělesno. A přece se zmýlila. Její „přítel“, záruka intimity, vytrubuje tajemství mu svěřená do celého světa. Ale jako suchar v čase, kdy už je pozdě.

monyova.cz

V době, kdy jsme denně mediálně masírováni, abychom pomohli obětem domácího násilí upozorněním na takové případy, se objeví muž, který světu prozrazuje, že měl se zavražděnou spisovatelkou velmi dobrý vztah (zdroj: Novinky.cz). Jejich vztah byl pro Simonu Monyovou natolik potřebným záchranným kruhem, že se Richardu Sacherovi svěřovala, čím už dlouhá léta v manželství prochází. Záchranný kruh však nefungoval.

Na jednu stranu Richard Sacher tvrdí, jak byl zavražděné spisovatelce blízkým, dokazuje to celému světu dokonce i zveřejněnými soukromými sms, ale pak cynicky prohodí, že si myslel, že jen přeháněla a vlastně těmto jejím tvrzením nevěřil. Tak tomuto se dnes říká přátelství? Tak blízké přátelství, že spolu měli strávit dovolenou? Ta žena se svěřovala muži, který jejímu trápení nevěřil a nehnul pro ni prstem.

Ale hned po vraždě, zdálo by se, že ještě dříve než se začal projevovat rigor mortis, přispěchal se vším trápením ženy, která v něj vkládala tolik důvěry, a „hrdinsky“ vše oznámil lidu. Copak panu Sacherovi život nedal možnost pochopit, že když inteligentní žena, spisovatelka, která se navíc nikomu nesvěřuje, začne muži odkrývat hrůzná zákoutí svého trápení, tak volá o pomoc? Že volá toho, komu naprosto důvěřuje?

V takových chvílích si z celého srdce přeji, aby energie zavražděné bytosti vnímala, co se tady na planetě děje, aby bylo pravdivé rčení „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. Protože takový „přítel“ by si to opravdu zasloužil. Člověk, který místo aby zpytoval svědomí, že mohl ženě, která v něj vložila důvěru, zachránit život, dnes vykládá tisku a televizi, jaký to měla chudina hrozný život.

Ano, byl to opravdu velmi smutný osud. Simona Monyová měla asi pravdu, když v jedné ze svých zpovědí napsala: „Nějak ten život neumím žít, poseru všechno, co jde“ (zdroj: Novinky.cz). Nakonec i své trápení svěřovala člověku, který za jejího života nehnul prstem, aby ji zachránil. Za to dnes se může přetrhnout. Kde se jen ztratil význam verše: „Přátelství, to je někdy víc než láska“?

Čtěte i další články:

Krizové zasedání vlády – čím si utřít zadek!?

Konec světa je opravdu za dveřmi!!!

V Česku se děti musí chránit před zrůdností systému samy