Pracující inteligence potřebuje dělníky a rolníky

Zní to až komicky, a převlečení komunisté, kteří dnes z jiných stran straší komunismem, určitě rudnou vzteky při přečtení titulku. Nicméně komunistická fráze naprosto přesně vystihuje dlouhotrvající problém České republiky.

Je s podivem, jak novodobá česká demokracie dovede ničit dědictví otců. Bezmyšlenkovitě, v honbě za smyšlenými a falešnými cíly, či z podlézavosti nové, mnohdy nesmyslné a zneužívající byrokratické diktatuře Evropské únie, naši političtí předáci společně s kšeftaři všeho druhu ničí naši národní devizu – odborníky řemesel. Což je ve státě, který stojí na průmyslu, na pováženou.

Přibližně před pětadvaceti lety se na volný, a po všem západním hladový, český trh vrhli jestřábi tržních ekonomik. Škoda, že nikomu z těch, kteří rozhodují o budoucnosti naší země, neutkvěly v paměti nevěřícné pohledy kormidelníků západních ekonomik, když viděli naše dělníky, jak zcela běžně opracovávají materiály s přesností na setiny milimetru na mašinách poháněných motory z německých ponorek z 2. světové války, na kterých byl přeražený „hakenkreuz“.

Měli jsme virtuózní nástrojaře, kteří ručně opracovávali desetinky, profesionály v černých řemeslech, lidi, kteří možná nevěděli, kde se napíše ypsilon (ostatně to dnes mnohdy nevědí ani lidé, otitulovaní zepředu i zezadu, dokonce ani žurnalisté!!!), ale dovedli si sami poradit ve svém oboru mnohem rychleji, než projektanti sáhli na rýsovací prkno.

Měli jsme tolik zkušených zemědělců, kteří dovedli v převážné většině základních potravinářských komodit uživit celý národ. A to v družstvech, která se zakládají v západním, a pro nás rozvinutém a vzorovém, světě, zatímco v Česku se JZD zrušila jako zrůdnost bolševického systému, poněvadž jsme se nedovedli vyrovnat s padesátými lety, kdy stát okradl řadu soukromých zemědělců.

Možná dnes pozdě, ale přece jen někomu dochází, že komunistická zlodějina a dobré nápady z období socialismu jsou dvě naprosto rozdílné věci. Bohužel, existuje pořád velká řada hloupých a nenávistných tupců, kteří mají dostatečnou moc, aby zabránili možnosti vybrat si ze špatného systému to dobré tvrzením, že nic takového neexistuje.

Ovšem degradace učebních oborů začala ještě za socialismu, právě tvrzením, že na učňovské školství a z něj vycházející odborníky se pohlíželo jako na něco méněcenného. Tak se tedy upravily učební osnovy, učňům se zkrátily hodiny praktické a odborné výuky a budoucí dělníci a zemědělci se začali učit faktoriály, teorii relativity a složité chemické reakce, které pro svůj profesní, a pravděpodobně ani pro běžný život, nikdy neupotřebili. Ale dostali maturitní vysvědčení nebo měli alespoň střední vzdělání. V oboru byli sice mnohem větší nemehla, ale už nebyli učni nýbrž studenti.

Po listopadu 1989 tato zaslepená politika pokračovala v mnohem větším tempu a vlastně začalo téměř platit, že kdo nemá vyšší vzdělání, když už ne vysokou školu, tak je vlastně poloblb. Všichni se začali cpát na gymnázia, na obory cizinecký ruch, obchod, management a ve velkém se začala rušit učňovská střediska.

Každý chce dnes dělat manažera a vydělávat statisíce, ale nikdo asi ve školách již neučí, že když na nevýrobní sféru nebudou vydělávat „ti umounění dělňasi a zahnojení zemědělci“, tak se všemi svými tituly můžou jít nanejvýš zametat cesty. A už ani tam ne, poněvadž díky našim politikům tento kšeft dnes převzali zemědělci, kterým stát a Evropská únie, velmi podobně jako kdysi komunisté, sebrali obživu.

Čím více jsme závislí na druhých, ať si jakkoliv říkají "jsme přátelé", tím jednodušeji lze s námi manipulovat!

A tak se paradoxně z komunistické fráze, která upřednostňovala, sic jen v projevech, dělníky a rolníky, stala nutnost dnešních dnů. K čemu nám budou odborníci na kšeftaření, když na ně nebude mít kdo vydělávat? Takže bychom si měli velmi rychle uvědomit, že pro naši ekonomiku stále platí, že řemeslo má zlaté dno. A dětem bychom měli začít říkat pravdu, že bez dělníka a zemědělce je v průmyslovém státě jakýkoliv manažer nepotřebná nula.