Je tím špatným opravdu Janukovyč?

Na Ukrajině, takřka za humny na východ od nás, umírají na ulicích civilisté, ale i policisté. Takzvaný demokratický svět vydává jedno prohlášení za druhým. Každá bezvýznamná figurka se snaží být co nejviditelnější a nejchytřejší, domlouvají a vyhrožují kdejací státníci. Všichni mají najednou plná ústa demokracie a všichni najednou zapomněli na svinčík před vlastním prahem. Nebo je to záměr?

Je úžasné, jak si v posledních letech státy, které si říkají demokratické, zvykly vměšovat do dění v ostatních zemích, aniž by k tomu měly jakékoliv oprávnění. Je takřka neuvěřitelné, že státníci demokratických zemí, kde policisté při demonstracích řežou odpůrce vlády či režimu hlava nehlava, najednou křičí Janukovyč fuj! To, co je ze strany státu respektive policie běžné například ve Francii, Británii a ve Spojených státech tím tuplem, je na Ukrajině najednou potlačováním vůle lidu.

Čím je vlastně Janukovyč tak zrůdný? Udělal jedinou věc – zastavil přístupová jednání k Evropské únii. Výsostné rozhodnutí politika země, která mu k tomu sama vložila do rukou patřičné pravomoce. A co dál? Najednou svět trpí amnézií, že si nemůže vzpomenout, jak se stát brání proti těm, kteří násilně vnikají do státních budov? Kdekoliv jinde a především jindy, je naprosto běžné, že policie takové lidi bez pardonů třeba i vymlátí z těchto objektů. Děje se to přece tak často v těch vzorových demokratických zemích.

Tak jak je možné, že na Ukrajině je to najednou fuj? A fuj to bylo dlouho předtím, než začali umírat lidé! Jaké právo má okolní svět posuzovat, co je pro danou zemi nejlepší? Na rozdíl od sovětských okupantů sice bez tanků, ale Evropská únie a Spojené státy nyní volají po velmi podobné okupaci politické a hospodářské. Naprosto bez skrupulí podporují opozici, kterou, mimo jiné, zastupují i nacionalisté hlásící se otevřeně k Banderovi.

Naprosto trapně, ostatně jako obvykle, vystupuje česká politická scéna. Čím dál hlasitěji odmítá státní návštěvu ukrajinského prezidenta a vymýšlí prohlášení, která si skoro nezadají s výkřiky komunistů proti imperialistům z 50. let minulého století.
Ale když má přijet prezident Spojených států, prezident země, která bezdůvodně napadá státy a vraždí své oponenty jako na běžícím pásu, to by snad byli schopni před jeho kroky leštit zem vlastními rukávy.

Kdo, z údajně demokratického společenství, protestoval, když v roce 1993 dostal Nobelovu cenu míru terorista a vrah? Kdo z těch velkých i naprosto bezvýznamných politiků dělá něco proti tomu, aby Al-Káida nezabíjela civilisty zbraněmi z demokratických zemí? Jak je možné, že se Evropská únie zajímá více o ukrajinský Majdan než o masakrování civilistů v Africe? Nesrovnatelně horší masakrování. Koho zajímá, že tamní muslimové jsou lépe vyzbrojeni než státní armáda? Kdo vyrobil ty zbraně? Přece bojovníci za demokracii.

Halasní mírotvůrci si vůbec nevšímají ukrajinských nacionalistů, kteří pravděpodobně podněcují násilí daleko více než celá ukrajinská vláda. Je to ale opravdu nepochopitelné? Nikoliv. Jde jen o politickou hru. Přetahovaná mezi Spojenými státy, Evropskou únií a Ruskem. Rusko potřebuje nárazníkovou zónu a USA spolu s EU nějakou novou oběť, kterou by mohli zavalit svým zbožím, zadlužit ji a na pár roků zase oddálit pád vlastních ekonomik.

A pro takové cíle stojí za to přehlížet stovky zavražděných žen a dětí v Africe, podporovat zásilkami potravin oficiálně odsuzovaný systém KLDR, udělat z Janukovyče tu největší zrůdu v očích občana. Na to stačí pár článků v novinách a ve zpravodajství pořád dokola opakované FUJ. Ale je to opravdu to největší fuj?

Nabízím k přečtení i další články:

Internetová ČT jako obvykle nestíhá

Lidovci – křivárna beze změn

Jak se koštuje valašský poklad