Před časem mně léčený alkoholik vyprávěl, jak probíhá ústavní léčba v
jedné konkrétní protialkoholní léčebně na Moravě. Nevěřil jsem,
poněvadž mi popisoval praktiky, které mohly být běžné snad za doby, kdy
ještě Freud za sebou tahal dřevěného kačera.
alkoholik.cz
Pro mou nevíru mi bylo umožněno opakovaně navštívit sezení lidí, kteří prošli protialkoholními léčebnami. Mimo jiné, setkání s nimi je opravdu velmi poučným zážitkem. Najdou se mezi nimi lidé, kteří stáli takřka před branami věčného zatracení a zvládli svůj návrat natolik, že zde můžu bez jakýchkoliv skrupulí použít rčení „I zázraky se dějí“. A jen v tichosti se usmívají nad hloupostí neznalých, jenž si za jejich zády šeptají: „Na toho pozor, je to léčený alkoholik.“
Po několika setkáních se přítomní rozhovořili o různé kvalitě ústavních léčeben. Tak jako v jiných oblastech lidského konání se i zde našli „odborníci“, kteří se léčili i ve třech různých léčebnách, někdy i opakovaně, a tedy opravdu mohli porovnávat. Zde se mi potvrdilo, že můj zdroj si ani v nejmenším nevymýšlel. Jedna z moravských léčeben používá metody o kterých čítáme v historických análech nebo ještě snad v dokumentech o ústavech z velké země daleko na Východě.
Svěřuje se jedna z přítomných: U pacientů, především u těch nových, se běžně provádějí prohlídky osobních věcí. Je to pochopitelné, jelikož ne každý pacient přichází do léčebny naprosto dobrovolně a všichni do jednoho jsou těžce závislí na alkoholu. Stává se tedy, že jsou u nich nalezeny utišující léky, parfémy či vody po holení s obsahem alkoholu a podobně. Asi týden po příjmu prováděla osobní prohlídku zmíněné pacientce sestra, která si počínala jako zkušená bachařka z komunistického lágru. Věci z cestovní kabely nevyndávala, ale prostě je vysypala a nevybíravým způsobem rozhazovala kolem sebe.
Jak všichni přítomní potvrdili, nejedná se ve zmíněné léčebně o výjimku. A i když jsou na začátku odvykací kúry pacienti psychicky značně zdevastovaní, tak i v tomto stavu se při popisovaném jednání cítili velmi poníženě. Ostatně z následujícího zjistíte, že v téhle léčebně je ponižování povýšeno na léčebný režim. Sestra – bachařka v tašce pacientky nalezla psychofarmaka, která jí byla sice předepsána odborným lékařem, ale přesto se tímto hrubě provinila proti léčebnému řádu. Za takové porušení běžně hrozí trest ukončení léčby. Vůbec nikoho nezajímá a nikdo se ani nesnaží něco takového zkoumat, zda šlo o úmysl či nechtěné přehlédnutí. Ale co mě opravdu zarazilo, nikdo se ani v nejmenším nepozastavuje nad tím, jak takový, z trestu propuštěný, pacient dopadne. Jestli se upije k smrti nebo si pitím přivodí nezvratná poškození zdraví.
Je mi zcela jasné, že u daného typu léčby je zapotřebí přísný řád, ale i tak by asi neměl personál zapomínat, že léčí těžce postiženého člověka, který potřebuje nejen odbornou pomoc, ale ve velké míře i lidský přístup. Jak asi zapůsobí nástup do léčebny na ženu, která je léta manželem ponižována natolik až začne hledat zapomnění v alkoholu, a když přijme léčbu je ponižována snad ještě hůře!
Nakonec se tedy vedoucí lékař nad pacientkou „slitoval“ a za trest byla na čtrnáct dní umístěna na oddělení mezi nesvéprávné osoby. Dle vyprávění jde v léčebně rovněž o běžnou formu trestání přestupků. Pro nevalný zájem lékařů o podmínky na odděleních, získaly nadvládu nad pacienty sestry. A stalo se to, co se běžně stává, když se moc dostane do rukou nezodpovědných osob. Například pacienti na závěr dne vždy sepisují své pocity z průběhu léčby. Pročítání pocitových zápisků je všude jinde výlučnou záležitostí psychologa. V daném ústavu tuto funkci převzaly sestry, které nedodržují zákon mlčenlivosti, naopak, pokud si neznalý pacient postěžuje v zápisu na personál, stává se obětí šikany. A to takového druhu, že jsou mu například zakazovány vycházky, dovolenky, pokud se začne na pokoji či oddělení s někým více přátelit, je okamžitě přestěhován. Dokonce dochází až k takovým nechutnostem, že je ženám při letních vedrech či periodě zakazováno se sprchovat několikrát denně! Prostě během dne je umývárna nekompromisně uzamčena.
Pacienti po přednáškách o alkoholismu musí přednášku přepsat, ale nikoliv vlastními slovy, nýbrž jsou nuceni takřka k doslovné interpretaci. Nešťastný pacient, jenž v životě nezvládal psaní slohových prací, se snažil vysvětlit, že něco takového nezvládne. Byla mu ukončena léčba pro nedodržení léčebného režimu! Pacient, jak se dnes říká snaživcům dle filmové postavy, Hujer, který stále upozorňoval na nedodržování léčebného řádu, byl „odměněn“ pobytem na oddělení nesvéprávných. Taktéž dopadl pacient, který se snažil personálu vysvětlit, že je člověk a má svoji důstojnost – zvláštní oddělení. Odmítá-li pacient nasazení Antabusu (lék, jenž ve spojení s alkoholem působí zarudnutí kůže, dechové potíže, bušení srdce, bolesti hlavy a zvracení), je mu rovněž vyhrožováno ukončením léčby pro nedodržení léčebného procesu.
Ale své povinnosti a etický řád neporušuje pouze střední a nižší zdravotnický personál. Například psycholog zdejší léčebny se na oddělení zdržuje minimálně. Pokud se pacientovi v těžké depresi nakonec podaří k lékaři dostat, je do pěti minut „vyléčen“ a vykázán z ordinace, pro lékařův naprostý nezájem. Věřím, že něčemu takovému nevěříte. Ale tyto praktiky byly potvrzeny řadou pacientů obého pohlaví, kteří se ve zmiňované léčebně léčili v různých časových obdobích v průběhu několika let. Navíc zmíněný psycholog není odborníkem na psychologii, ale provozuje vlastní soukromou praxi v naprosto odlišném medicínském oboru.
Snad dostatečným potvrzením pravdivosti zde uvedených výpovědí je obava psychologa, u kterého tato setkání lidí bojujících s alkoholem probíhají, z uvedení jeho jména. A to přesto nebo právě proto, že je mu výše zmíněná problematika „léčení“ dobře známa. Z jednoduchého důvodu – zmíněný ústav by pak mohl (just) odmítnout přijetí akutního případu třeba pro údajný „plný stav“. I takhle se u nás pořád léčí! Proto i lékaři mlčí, poněvadž mnohdy jde o tu nejzákladnější záchranu lidského života a v té chvíli jdou etické ohledy bokem.
To, co jsem zde zmínil, jsou pouhé střípky „léčebných“ postupů, které v mnohém připomínají takřka středověk a vymítání ďábla. Můžete jakkoliv lidi, kteří propadli alkoholu, odsuzovat a namlouvat si, že takové stavy si zavinili sami. Nemylte se, pokud tvrdíte, že se jedná o nějaký odpad společnosti! Díky bulvárnímu tisku víte o umělcích pro které jsou léčebny druhým domovem. Potkáte zde inženýry, lékaře, učitelky. A vy, hloupí, kteří se sebevědomě usmíváte, že vám se TO nemůže stát, že vy TO máte pod kontrolou, čiňte tak i nadále….!
