Humanita pro tyrana – smrt pro demokracii!

Je zarážející jakou má světové společenství starost o průběh usmrcení masového vraha civilistů – Muammara Kaddáfího. Všechna příkoří světu a libyjskému lidu jsou zapomenuta, OSN a představitelé jednotlivých zemí mají tu drzost suverénní zemi nařizovat a přikazovat.

idnes.cz

Všichni tito rádoby humanisté hrají nechutnou komedii o zděšení nad smrtí tyrana. Roztrpčení vyjadřují i Spojené státy, jejichž speciální jednotky před časem rozstřílely Usámu bin Ládina, pravděpodobně neozbrojeného, a o humanitě této vraždy nepadlo jediné slovo. Takto bychom mohli pokračovat v sáhodlouhých seznamech vražd v novodobých dějinách států, které se dnes ohánějí svou domnělou demokracií. Ostatně samotné sousloví „humánní vražda“ mohla vymyslet jen chorá mysl.

Tímto neustále sílícím pseudohumánním myšlením ženou politici Evropu a USA k zániku. S ústy plnými humanity povolují, aby islamisti pod rouškou svobody náboženského vyznání šířili nenávist k západní civilizaci, aby čím dál otevřeněji hrozili svatou válkou a vyvražděním nevěřících. Kdyby terorismus postihoval pouze politiky, občan by mohl situaci komentovat slovy: „To je odměna za vaši pseudohumanitu“, ale islám vraždí nevinné!

Tato nezdravá pseudohumánní politika na jednu stranu povoluje věci neslýchané a na straně druhé ohromně bojuje proti terorismu a omezuje čím dál víc vlastní občany. Spojené státy svou hysterii policejního státu pěstují již od 11. září a díky poklonkování se tato politika ujímá i v Evropě. Pokud někdo kritizuje nošení burky v evropských zemích, je nazván xenofobem. Třeba by začali tito lidumilové myslet velmi rychle jinak, kdyby jim na zasedání evropského parlamentu přišla exkurze sebevražedných teroristů v burkách.

Českým darem Evropě, ale i světu by měla být okřídlená věta Františka Smolíka z filmu Vyšší princip. Měli bychom ji denně tlouct do zabedněných hlav pseudohumanistů, než všichni doplatíme na zaslepenou ochranu zla.

Z HLEDISKA VYŠŠÍHO PRINCIPU MRAVNÍHO, VRAŽDA NA TYRANU NENÍ ZLOČINEM

Ono biblické „Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem“ se nedá v reálném světě praktikovat všude. Možná nemusíme se způsobem popravy Muammara Kaddáfího souhlasit, ale určitě bychom jej měli chápat.

Čtěte další zajímavé články:

Trest pro Tymošenkovou – precedens pro českou politiku

Jede, jede mašinka… ?!

Nabídněme církvím peníze z podvodů státní správy