Hned dvakrát v roce 2012 zvýhodnila EU slepice. Poprvé doslova, podruhé v přeneseném smyslu slova. V prvním případě přinesly úžasné pocity slepic z nového bydlení podstatné zdražení vajec. V druhém případě přinese jedno z dalších přitroublých nařízení neoprávněný zisk těm méně schopným ženám. A řada filištínů tleská, jak je ta Únie báječná.
Nařízení o nových klecích je vlastně stará věc. Národy pod hlavičkou EU začalo zajímat teprve v roce, kdy vstoupilo v platnost. Přes všechna veřejná prohlášení vůdců EU o svobodě trhu, což byla původní myšlenka tohoto uskupení, než se začalo politikařit, zakázalo prodej vajec firmám, které nové rozměry klecí neakceptovaly. Takže žádná svoboda, ale diktát.
Druhou směrnici pro blaho slepic prosadila Viviane Redingová, která se snaží zvýšit povinnou kvótou zastoupení žen ve vedení velkých firem. Tato genderová fanatička si pravděpodobně neuvědomila, že tímto rozhodnutím bude diskriminovat rovněž ženy, které se do vedení dostanou díky svým odborným znalostem a schopnostem pracovat na vedoucím postu. A firma, místo, aby vzkvétala, bude napravovat chyby neschopných žen, povinně dosazených na odpovědné pozice.
Původně rozumné myšlenky genderového hnutí se v rukách takových fanatiček jako je Viviane Redingová, stávají nebezpečným nástrojem ultrafeministického hnutí. Jde o jeden z mnoha paskvilů vznikajících na půdě Evropské únie za neutuchajícího potlesku, kdy si tito podivní úředníci navzájem plácají po ramenou.
Eurohujeři upadají do mdlob, srovnává-li někdo socialistický způsob politicko-hospodářského plánování s mnohdy chorými výplody unijních mozků, ale rozdíly se velmi rychle smazávají. S bývalou RVHP má Evropská únie stále více společných rysů. Jen s tím rozdílem, že dříve rozhodoval jediný stát respektive jeden člověk, dnes je to v převážné většině několik stovek byrokratů, kteří jsou naprosto odtrženi od reality.
Nejde však pouze o problém Evropské únie. Celosvětově si politici, ale i běžní lidé, vytvářejí stále falešnější pozlátka a tváří se, že jako by to byla pravda. Žijeme ve lži a víme o tom!
V USA opakovaně oslavují oddálení fiskální krize, ale pouze tím nebezpečně zatápějí pod kotlem. Prostě když chybí peníze, rozhodnou se, že natisknou další hromadu bezcenných zelených papírků a zacházejí s nimi, jako by to byly peníze.
Něco podobného se vlastně děje v celém světě, kdy se virtuálně přelévají pouze číslice, nikoliv opravdové jmění. Bankovky respektive státovky, původně pouze potvrzení banky nebo státu, že držitel tohoto kupónu je majitelem určitého množství zlata nebo stříbra – to už dávno v celém světě neplatí. A přesto se tváříme spokojeně a hrabeme pod sebe umělecky pěkně vyvedené, ale bezcenné papírky. Česká koruna ani americký dolar nejsou kryty NIČÍM.
S falší, kterou proklamujeme jako pravdu, se však můžeme setkat i v našich každodenních životech. Jen dva příklady uplynulých Vánoc a Nového roku. Už od dob socialismu se pořád na některých místech setkáváme s takzvanými půlnočními mšemi, které jsou však v deset hodin večer. A novoroční ohňostroj dokonce v hlavním městě České republiky pořádáme osmnáct hodin po příchodu Nového roku a tváříme se, jako že je to naprosto normální. Lžeme sami sobě a to čím dál častěji.
Jestliže budeme sami sobě lhát v triviálních záležitostech, jak se pak můžeme divit, že žijeme v panoptiku, které již dávno není skutečné?
Upozorňuji i na další články:
Jak jsme natáčeli videoklip
Peak by měla dostat ocenění za propagaci
Kdo na jihu Čech vyučuje demokracii?
