České právo chrání zločince

Tak už prý po Klausově čistce Augiášových chlévů máme republiku od toho hnoje údajně uklizenou – věznice jsou opět plné. Zdálo by se tedy, že je všechno v pořádku, spravedlnost funguje. Ovšem pouze na první pohled. Mít plné věznice ještě neznamená být právním státem, jak se nám politici snaží tlačit v jednom kuse do hlavy.

Věznice jsou možná plné, ale díky stále nižším trestům se pouze zvyšuje fluktuace odsouzených. Díky naprosto nepochopitelné politice jakýchsi humánních trendů v trestání zločinů, najednou objevená víra kopírující biblické oplácení chlebem, se jaksi nevyplácí. Tedy nevyplácí se společnosti, která žije spořádaným životem. Naopak, český zákon stále více ochraňuje zločince.

V České republice se, díky bláznivým předpisům Úřadu pro ochranu osobních údajů, stává stále častěji viníkem spořádaný občan, který si chrání svůj majetek a bezpečí. Sáhodlouze se řeší, jak velmi se provinil ochránce majetku tím, že jeho kamera zabírala veřejný prostor. Ale že jsme sledováni na každém kroku státem, že o nás mají podnikatelské kolosy nebo agentury sociologických průzkumů, pokud chtějí (a ony moc chtějí) podrobné záznamy o našich životech, zvycích, to je jaksi běžná realita dnešního života.

Proto se v našem státě můžeme setkat i s tak stupidními rozsudky, kdy si zločinec stěžuje, že byl při páchání trestné činnosti sledován nezákonně, soud mu dá za pravdu a potrestá občana, díky jehož záznamu byla trestná činnost prokázána. Kdyby nám někdo tvrdil v roce 1990, kam to se „spravedlností“ dopracujeme, poslali bychom jej rovnou do Bohnic.

Nemusíme provádět žádné průzkumy, abychom zjistili názor občanů, že pokud usmrtí řidič pod vlivem alkoholu nebo drogy jiného člověka, je to vražda. Za takové vraždy dnes trestní zákoník doslova odměňuje viníka, a to pouze v případě, že má neschopného advokáta, maximálně třemi lety vězení. Tři roky za jeden lidský život! Nesmíme však zapomenout na další specialitu českého vězeňství – když jsi hodný, jsi venku na půlku. Takže nám to vyjde na 1,5 roku při neschopném advokátovi a vrah je venku. Mnohdy se nedává o moc víc ani za „klasickou“ vraždu. Vracíme se do středověku, do doby, o které tvrdíme, že v ní neměl lidský život valnou hodnotu?

Další specialitou českého soudnictví je odvolávání se a snižování trestů. Okresní soud odsoudí kriminálníka ještě jakžtakž podle práva. Ale než se věc dostane k vrchnímu soudu, odsouzenec odejde s podmínkou nebo zcela zproštěn viny. Například v případu krádeže 824 mosazných destiček ukradených z terezínského hřbitova byla trojice Romů okresním soudem odsouzena na 3,5 – 4,5 roku. Přestože, nejen vzhledem ke škodě 1,7 milionu korun, ale především vzhledem k amorálnosti případu jsou i tyto tresty směšné, nakonec jim byly klasicky po odvolání sníženy.

Unikátem českého soudnictví posledních let, především u hospodářské kriminality, je zproštění viny, protože nebyl prokázán úmysl. Kriminálníci v kravatách sice někam zašantročili stovky milionů, ale poněvadž se jim nepodařilo prokázat úmysl krást, jsou osvobozeni. Navíc ještě dostanou od státu odškodné za nezákonnou vazbu! A miliony záhadně ztracené v kapsách "nevinných" zaplatí občan.

Kdysi, když ještě existovala opravdová demokracie, kterou jsme my na Východě nezažili, chránil zákon ty slušné občany a i za menší, ale opakovaný zločin kriminálník dostal přísný trest. Dnes, abychom se, v tomto poblázněném systému, báli označit zloděje, abychom nešli do žaláře za urážku na cti. Tomu se dnes říká spravedlnost!

Nabízím k přečtení i další moje články:

Manipulace občanem

Česko ve stopách Fergusonu a Roterhamu

Tragikomické problémy Událostí České televize