Světová senzace! Mluví o ní celý svět. Snad všichni jsme zaznamenali její fenomenální úspěch. Kdosi prohlásil, že je to jedna z největších olympijských událostí a jeden z největších sportovních příběhů vůbec.
Nejen my Češi jsme na Ester Ledeckou hrdí a nadšení z jejího úspěchu a těší nás o to více, že ho nikdo nečekal.
Přiznám se, že závod jsem v přímém přenosu neviděl a o úspěchu jsem se dozvěděl ze zpráv. Miluji podobné sportovní příběhy a nadchl mě, jako asi většinu z nás. Smál jsem se omluvě jedné z amerických TV, která přenos ukončila, neboť již nic podstatného neočekávala. S potěšením jsem čel články o tom, jak překvapila celý svět. Zarazily mě však kritické ohlasy na Českou televizi. Zkušenost mi velí podobné ohlasy brát s rezervou, neboť (nejen) my Češi nadáváme stále na něco. Byl jsem na horách lyžovat a tak jsem neměl prostor si přenos najít, až teď.
Nejprve jsem objevil cizojazyčné přenosy – nadchli mě nadšení komentátoři švýcarské SRF, ty emoce byly úžasné, skvělí byli Italové, irská RTÉ, pak jsem našel českou verzi z Eurosportu a byť po česku poklidněji, tak mé nadšení udržela. O to více jsem byl tedy zvědavý na Českou televizi. Najít její záznam mi dalo nejvíce práce, a když jsem jej pustil, nestačil jsem se divit.
Redaktor se téměř nedostal ke slovu, dva mezičasy, jež řadily E. Ledeckou na první místo, ani nezvládl zmínit, neboť jsme víceméně celou jízdu slyšeli fundovaný rozbor odbornice, která spatřovala nedokonalosti skoro v každé brance a rozhodla se nám je odkrýt. Připomínalo mi to TV přenosy z krasobruslení z nedávné doby. A tak zatímco v ČT jsme slyšeli o chybě, na zahraniční TV mluvili o tom, jak to Ledecká parádně vybrala.
Pokud by Ester Ledecká neskončila první, měli bychom obratem důkladný rozbor, proč se tak stalo. Ovšem ona, jako na potvoru vyhrála! Co naplat, že nakonec jela nejlépe ze všech, chyby je třeba pojmenovat a odborně kriticky zhodnotit. Je to žel pohled, kterým se máme v mé milé ČR tendenci dívat obecně na cokoli. Vždy se najde kupa odborníků a často skutečně kvalifikovaných, kteří kriticky zhodnotí snahy těch, co něco dělají s nadšením a jdou svoji cestou. Chcete-li udělat něco nového, je po ruce mnoho těch, kteří vysvětlí, že to nejde a proč. Naštěstí je tu vždy cesta je neposlouchat! A jen takoví, kteří to zvládnou, dokážou něco nečekaného, nového, průlomového.
Česká televize nám svým komentováním krásně ukázala ten kontrast v přístupu, neboť v ostatních TV, jejichž záznam jsem viděl, svorně Ledecké od počátku přáli, emotivně komentovali překvapivé mezičasy, s úlevou hlásili překonání chyb a bylo znát, že jí nakonec stále více fandí, zatímco v ČT pokud jste vnímali více obraz než zvuk, jste museli mít dojem, že sotva dojede.
Nehodlám zde pranýřovat Českou televizi, nemyslím, že to byl záměr a snad to bude pro její tým poučením, aby redaktoři „své odbornice“ lépe řídili. Paní expertka nám však nechtěně předvedla typický český fenomén „odborníci, kteří nejlépe rozumí tomu co je správné, jak se to má dělat“, kteří naštěstí jsou mnohdy mimo realitu.
Ester Ledecká v cíli vypadala, jakoby v helmě ve sluchátkách měla komentář z ČT a tudíž jako by po tak zdrcující kritice své chybné jízdy naprosto nevěřila, že by mohla vyhrát. Naštěstí však během jízdy nic takového neslyšela a jela tak jak sama cítí, stejně jako si jde za svými sny v celé své sportovní kariéře. Tím nám všem může být obrovskou inspirací, neboť to je přesně ten jediný způsob jak své sny naplnit – jít za nimi svým srdcem, obklopit se týmem, jemuž věřím a neohlížet se na samozvané odborníky a odbornice kolem nás ani ostatní kritiky a nenechat se jejich řečmi zastavit. Díky Ester za tuto životní lekci!
