V tomto duchu se nese mnoho komentářů, reakcí, poznámek na fb před prezidentskými volbami a to i v jinak spřízněných kruzích. Pro některé, jakoby výběr koho budeme volit, byl důkazem (ne)kvality osobnosti a charakteru.
Dozvídáme se, jaká volba je morální a jaká ne (známý kněz T. Halík dokonce užil termín „těžké morální provinění“). Čteme kategorická prohlášení, která potenciální voliče některého z kandidátů diskvalifikují přinejmenším z hlediska vzdělání, rozhledu, občanské odpovědnosti, úsudku, morální integrity, psychického stavu nebo upřímnosti jeho křesťanského přesvědčení.
Zdá se jako bychom již nemohli spáchat nic horšího než v prezidenstké volbě volit špatně! Snad jedině ještě svou špatnou volbu prezentovat veřejně. V takovém případě jsme zcela odepsaní! Někteří „facebookoví přátelé“ si nás vyškrtnou z přátel, u jiných jsme ztratili sympatie a důvěryhodnost. Zaslechl jsem i slova, snad míněná v nadsázce, o návrzích na vyloučení ze spolků či kruhů (a příklad herce Dejdara před 5 lety a jeho ukončení v seriálu Zdivočelá země, ukazuje, že někteří to snad mohou myslet i vážně).
Bez ohledu na to v čí jsou prospěch nebo neprospěch, tyto kategorické výroky ve mně vzbuzují automatickou nedůvěru k argumentaci jejich autora obecně. Diskuse se totiž sklouzává od faktů k posuzování motivů a dalších neměřitelných veličin.
Považuji za velmi nebezpečný jev, který se vyskytl i po podzimních sněmovních volbách, kdy mnoho komentátorů i politiků z méně úspěšných stran (píši do vlastních řad, neboť sám jsem kandidoval za STAN) vyjadřovalo zklamání nad selháním voličů, kteří dle nich prokázali nezralost, sednutí na lep populistům apod. Je to pýcha intelektuálních kruhů, v níž se staví do pozice těch, kteří nejlépe vědí, co by si voliči měli přát, co by si měli myslet a co je pro ně nejlepší. Voliči rozhodli, jak rozhodli, je to jejich svaté právo a méně úspěšné strany mohou max. přemítat o tom, proč nebyly schopné přinést témata, která voliče skutečně zajímají.
Obdobné to bylo před 5 lety, po prvních prezidentských volbách, vzpomínám si na reakce k mému článku „Budiž naším prezidentem“ v němž jsem se snažil vyjádřit, že i když si mnozí nepřáli zvolení M. Zemana, přesto je hlavou naší země a je třeba jej jako hlavu státu respektovat – tehdy po vzoru USA a přijetí Obamy i jeho republikánskými odpůrci (loňský rok nám žel ukázal, že opačně to najednou mnohdy také neplatilo). Dozvěděl jsem se, že popírám jakési hodnoty, zpronevěřuji se duchovním postojům apod. Namísto toho jsme i od ústavních činitelů slyšeli a slýcháme i dnes, že „Zeman není mým prezidentem“ apod.
Volby prezidenta nejsou o kandidátovi na svatořečení. Kandidáti vždy budou mít chyby a budou z části zastávat jiné názory než my. Na nás je zvážit všechna pro a proti a z hlediska našeho subjektivního pohledu na to co je pro ČR a pro nás nejlepší, jednomu z nich dát svůj hlas. Tečka. Nic víc, nic míň. Pokud je něco špatně, tak snad jedině nevolit vůbec, byť i nevolba je naše právo, které respektuji.
Stav, kdy jsou voliči některého z kandidátů či stran rovnou onálepkováni ve smyslu svých lidských kvalit, je zcela nesmyslný až nebezpečný. Chtěl bych vyjádřit, že ať už bude kdokoli volit kohokoli, nic to neukazuje o psychickém stavu, morálním standardu, dokonce ani o zdravém úsudku. Někdy se uvádí příklady voleb v nacistickém Něměcku nebo v roce 1948 u nás. Ovšem my si nyní vybíráme mezi dvěma jednoznačně demokratickými kandidáty, nikoli mezi totalitou a demokracií. Každý představuje trochu jiné politické hodnoty a tak je to správné. Náš výběr z nás nedělá horší či lepší občany.
Je úžasné, že můžeme svobodně volit, že můžeme vyjadřovat své názory a hádat se o ně, i to, že můžeme kritizovat konkurenčního kandidáta či přímo prezidenta a to dokonce i vulgárně aniž by to pro nás mělo jakékoli důsledky. Toho všeho si stále velmi vážím. Tuto svobodu si musíme pěstovat a neomezovat ani tím, že projevování nám nesympatických názorů začneme nálepkovat a politikou si necháme ničit osobní vztahy.
Pojďme svobodně zvolit prezidenta a po té, bez ohledu na výsledek, za ním stůjme a respektujme ho a přejme mu, ať naší zemi a tím i nám samotným, může být co nejprospěšnější, abychom mohli žít své obyčejné životy, bez toho, že by se jich politika nějak výrazně dotýkala. To je totiž vždy nejlepší.
