Půlhodina bez proudu aneb jak se pražský Barrandov ponořil do tmy

Ve čtvrtek před půl jednou ranní vypadl na celém pražském sídlišti Barrandov elektrický proud. Protože si potrpím spíše na noční život než na ten ranní, chodím spát pozdě, a tak jsem byla jednou z mála osob, u nichž se v bytě ještě svítilo. Ale ne na dlouho. A já si otestovala svou schopnost obejít se bez elektřiny.

Elektřina vypadla na celém Barrandově, svítit zůstaly jen tramvajové zastávky a sem tam nějaké to panelákové schodiště, jež bylo osvíceno tlumeným modrým světlem, nejspíš ze záložního zdroje. Poté co jsem zjistila, že nejsem jediný obyvatel Barrandova, jenž ve svém bytě nevidí téměř na krok, začala jsem přemýšlet nad následky této neblahé události. A byly katastrofální...

Nechávám se unášet svou fantazií a přemýšlím, co všechno se bez elektřiny nedá dělat: sledovat televizi, surfovat na internetu (pokud máme wifi), nabít si totálně vybitý telefon, najít ve skříni alespoň jedinou svíčku nebo baterku (v té tmě se to vážně nedá), o čtení ani nemluvě (když není ta svíčka ani baterka). Jediná možnost je jít spát. Potíž je v tom, že myšlenky vám v tom brání. Nebo alespoň mně... Co když elektřinu do rána nenahodí? Co bude s potravinami v lednici? Jak se někomu dovolám, když mám vybitý telefon? Ani se nebudu moci ráno podívat na zprávy, zdali o tom výpadku někde někdo nemluvil....  Naštěstí se po nekonečné půl hodině světlo v mém obývacím pokoji znovu rozsvítí, telefon v nabíječce zabliká a na televizi se zapne červené signální světlo. Preventivně se zapne i DVD přehrávač, to asi aby mi dal najevo, že je rovněž připraven k použití...

Jenže už televizi znovu zapínat nechci, jdu spát, pohroužená do myšlenek, co by se s námi stalo, kdyby elektřina vypadla třeba na týden.... Přestože se to stává jen ve sci-fi filmech, nemůžu se těm představám ubránit. Jak by si člověk bez elektřiny poradil? Nemohl by použít telefon, televize a rádio by nefungovaly (majitelé nabitých smart phonů sice aktuální zprávy znát budou, ale dlouho jim ten mobil stejně nevydrží), jídlo z lednice by do čtyřiceti osmi hodin bylo nepoživatelné. A protože nejsme vycvičení (nebo alespoň většina z nás) na život v bojových podmínkách, svět a lidská morálka by šly ke dnu... A já s nimi.... Ve chvíli, kdy vypadl proud, jsem si uvědomila, jak moc je na něm naše existence závislá. Přestože já sama se bez elektřiny obejdu, mí tři nejdražší - mobilní telefon, notebook a lednice - nikoliv, a bez nich se zas holt neobejdu já. Proklaté jednadvacáté století...