Přistáváme na letišti v Ruzyni. Nejprve vystupují ctihodní cestující, až potom mi doprovázející policajti pokynou: "Tak půjdeme, pane Dobrovský." Odvádějí mne do zvláštních prostor letiště, kde si mě přebírá jiná partička fízlů - tři postarší maníci v civilu. Přes moje úpěnlivé prosby trvají na tom, že mi musí nasadit pouta. Cvak, cvak.
V následující minutě mě vedou přes hlavní odbavovací halu ... mám sklopenou hlavu, ale stejně cítím pohledy desítek lidí okolo. Hroznej pocit. Všichni si určitě myslí, že jsem přinejmenším nějakej ubohej zlodějíček, přinejhorším rovnou terorista. Šíleně se stydím a bojím se, že mě uvidí někdo z mých známých.
~
V pozdních večerních hodinách, po zdlouhavém papírování na policejní služebně někde ve Stodůlkách, mě převážejí do CPZ (cely předběžného zadržení), hned vedle Kongresového centra na Vyšehradě.
~
Všude strašná špína a smrad. Na jídlo nemám v takovém prostředí ani pomyšlení, stejně mi ho nikdo nenabízí. Odvedli mě na celu, kde rezignovaně pospává mladý Vietnamec. „Ahoj, já jsem Martin.“ Žádná odpověď. Fajn.
Mlácením na dveře přivolávám policajta: „Mohl bych dostat aspoň kartáček na zuby a pastu, prosím.“ „Vy se naotravujete .“ odpovídá bengo znechuceně, ale k mému překvapení mi to přinese.
pátek, 9.ledna
Ráno mě ani nemusí budit. Na CPZ svítí 24 hodin tlumeným světlem, asi z bezpečnostních důvodů. Odvážejí mě k soudu. Soudkyně Červenková na mne bez mrknutí oka uvaluje vazbu.
Domníval jsem se, že po noci strávené na cele předběžného zadržení a hlavně po dlouhých 4,5 měsících vydávací vazby v Anglii mě nemůže už nic zaskočit. Velmi, velmi jsem se pletl.
Policajt, který mě předával vězeňské službě byl neuvěřitelně milej a solidární: "Tak ať tady nejste dlouho a ať vám to dobře dopadne pane Dobrovský." Asi dobře věděl, do jakýho pekla mě odvezl.
Nepořádek, zatuchlý zápach, řev a mlácení do dveří od cel je první dojem, který se mi jen tak nevymaže z paměti. Odvádějí mě do "příjímacího oddělení". Cela vypadá jako ten nešpinavější squat. S úsměvem protřelých kriminálníků mě vítají moji noví spolubydlící: Ladislav Kováry (cca 50 let, 10x trestaný převážně za podvody) a Ivan Lakatoš (31 let, trestaný "jen" jednou za kapesní krádeže).
Během dalších týdnů si uvědomuju alespoň ty nejkřiklavější rozdíly mezi britským a českým kriminálem:
- v anglickém vězení je velmi čisto, chodby, cely i ložní prádlo "voní" dezinfekcí; v Česku je naopak všude svinčík, omlácené zdi, deky se neperou vůbec (!)
- v Anglii nás, vězně, zavírali do cel jen na noc, přes den jsme se mohli navštěvovat, posilovat, chodit do knihovny, sportovat; v pankrácké věznici jste zavření 23 hodin (!) denně, krom hodinové "vycházky", naprosto šílené, zvláště v situaci, kdy si tzv. nesednete se svými spoluvězni
- v britském vězení je velmi dobré jídlo, denně výběr ze šesti možností, včetně speciálních chodů pro muslimy, vegetariány, vegany atd., jídlo se konzumuje normálním příborem z plastových talířů ; v český base dostanete nedefinovatelné "něco" do misky (jak pro psa) a jíte "to" hliníkovou lžící
- v Anglii dostane každý vězeň hned při vstupu kuřácký / nekuřácký balíček (tabák, papírky, zapalovač / sladkosti); na Pankráci mi při vstupu sebrali i moje vlastní cigarety, že je prý musí očichat pes (asi kvůli drogám), což zabere až tři dny, zatracený parchanti - jakoby chtěli člověka vystresovat co nejvíc!
- anglický systém ctí právo vězně na informace "zvenku" a tak je na každé cele malá televize, ostatně je to i dobrá prevence před nudou; na pankráci nejsou na celách ani zásuvky!
- ze sociálních důvodů dostává každý vězněný v Británii 2 libry týdně, které může utratit v kantýně, takže i těm nejchudším (které nepodporuje nikdo z venku) zbude na trochu tabáku, poštovní známky, nebo pornočasopis, navíc asi čtvrtina vězňů může pracovat, jako uklízeči, kuchaři, knihovníci, nebo v prádelně, těmto pracujícím vězňům se příjem zvyšuje až na 15 liber týdně; v Čechách pracují jen 2 vězni z každého oddělení, které čítá 50-60 lidí (tedy pouhá 4%), tzv. chodbaři, ze kterých se díky jejich privilegované pozici stávají "kápové", s nimiž je nutné dobře vycházet
- a vrcholem všeho je fakt, že v Británii byly sprchy otevřené od rána do večera, takže každý se mohl sprchovat i několikrát denně; v pankrácké věznici se muklové sprchují 2x týdně (!!), zajímavá forma "převýchovy", navíc na celách teče jen studená voda, takže se nemůžete ani pořádně umýt, či oholit
Zkrátka - v pankrácké vazební věznici jsem si sáhnul až na úplné dno svý psychiky. Nepřál bych to nikomu z vás. Na druhou stranu, během svého pobytu jsem poznal mnoho dalších vězněných (obviněných) a musím říct, že české soudy dělají slušnou práci. Většina z těch, kteří trpí výše popsaná muka, jsou ve vazbě právem. Zloději, podovodníci, loupežníci a grázlové na první, či druhý pohled. Každý třetí sice tvrdí jak je nevinný, ale po pravdě - já osobně jsem to věřil jen dvěma z nich: sám sobě a jistému Milanu Zajícovi.
Vězení je u nás (v porovnání s Británií) v pravěku. Má smysl do něj investovat, zlidštit ho? Zejména vazba by měla nechat každému kousek lidské důstojnosti - protože až do rozhodnutí soudu se jedná o věznění nevinných lidí. Ale - za sedm měsíců života na Pankráci musím uznat, že těch opravdu "nevinných" (osvobozených soudem) je zcela zanedbatelné procento. Soudy zkrátka posílají do vazby jen ty případy, které jsou "jisté" od začátku, to je dobrá zpráva.
Ač jsem byl pankráckým pravěkem tvrdě zasažen, tak volám - místo investic do vazební věznice dejte více peněz (například) dětským domovům, nebo těžce nemocným.
(příště: o životě mezi pedofily)
Pozn.: Výše uvedená jména byla, z pochopitelných důvodů, změněna.
