Z pohledu londýňana je romská minorita v Česku, jak ji všichni dobře známe, něčím velmi neobvyklým. V Londýně je sice původní anglosaské obyvatelstvo v menšině, avšak všechny minority mají solidní materiální standard, pravda často postavený na sociálních dávkách a kšeftování načerno k tomu.
Romové v Čechách jsou, průměrně vzato, velmi chudí, chudší než gádžové. V Anglii je tomu téměř naopak – black british (černí britové), Pakistánci, Indové a další Arabové (brown people) si žijí lépe než tradiční („bílá“) průměrná britská rodina. Má to mnoho výhod: minority jsou celkově vzato integrované, (s výjimkou black british) ve velké většině pracují, jsou to poctivý, slušný lidi. Hlavně Pakistánci a Indové jsou velmi snaživí a vzdělaní lidé s dobrým vychováním a ve valné většině jsou loajání k Británii.
Možná je ópravdu nutné investovat do integrace obrovské sumy peněz, jako to udělali v Británii. Když vidiím některé Romy, jejichž inteligence, sociální dovednosti a slovní zásoba je na úrovni 4. století před kristem, nedivím se, že kradou a páchají.
Z dětství si pamatuju Roma, Mirka Makuňu, který se mnou chodil na základní školu. Byla s ním legrace, ale jednoho dne bez rozloučení zmizel s celou rodinou. Kočovníci nedají své děti „předělat“ na gadži. A pokud nedáme romským dětem intenzivní (před) školní výuku vyrostou z nich Noví Kočovníci.
Každé dítě by mělo mít PRÁVO / POVINNOST VZDĚLÁVANI po dobu 12-15 let. Povinost vynucenou, v krajním případě i násilím (odebráním), ale to sem nepatří.
Když mi bylo 10, tak mě okradla banda romských děti. Jeden klučina mi vytrhl z ruky desetikorunu, tenkrát ještě papírovou.
V 16-ti jsem se líbal v parku s dívkou, vlahý letní večer a naše bicykly opřené o strom mezitím parta „šikovných“ Romů odstrojila od tachometrů.
V 21.- ti jiná parta romských zlodějů vytáhla z mojí kapsy mojí peněženku! MOJÍ PENEZENKU!!! Klasický trik, vytvořili umělou tlačenici a hup.
Pak, ve 30.-ti ehm, jsem se seznámil s Patrikem Gáborem. Zavedl mě až k výrobcům drog, bylo to samozřejmě čistě ze studijních důvodů. Když provádíte vědecké experimenty na vlastním těle, potřebujete kvalitu. A tu najdete – díky idiotské prohibici- jedině v hlubokém podsvětí, ale to sem nepatří. Nikdy bych s drogami neobchodoval, neumím obchodovat, ale to sem také nepatří.
Patrik je vychovaný, velmi inteligentní, manuálně zručný chlapík, dobrý společník …. a když něco potřebujete, tak se vyzná. Ctí pravidlo: „Neokradeš svého bratra“ a je mi ctí, že mě za bratra považuje, protože já Patrika taky považuju za my brother.
Celý život mám protkaný špatnými zkušenostmi a Patrik je (po třiceti dlouhých letech) první dobrou expirience. I v té bídě, vyčlenění a v atmosféře velkých předsudků gádžů - EXISUJÍ slušní Romové. Je jich málo, protože, řekněme si to otevřeně, u příjímacích pohovorů funguje dodnes silný rasismus. Romové to mají těžké. Někdo by mohl říct, že si za to Romové mohou sami. Možná. Ale je velmi hloupé, primitivní a neekonomické diskriminovat někoho podle barvy pleti, nebo už podle jména. V českém privátním sektoru panuje silná opatrnost vůči Romům, to je fakt.
S Patrikem jsem prožil mnoho, pracovně i na tahu. Výbornej chlap. Slušnej člověk. Ale není, řekněme si to upřímně, elita. Žije od výplaty k výplatě jako já.
Je mi 33, evil age. A už více než půl roku pracuju pro Firmu, která podniká v telekomunikacích.
Vlastníci firmy?
Emil Bílý a Sylvie Balogová.
Romové tělem i duší. Firmu vydupali z garáže, žádné děti polomafiánských baronů. Začali z ničeho a dnes mají firmu s 80- ti zaměstnanci, v ultra=moderních prostorech, v dobré pražské čtvrti. Platí dost slušné výplaty.
Je mi velkou ctí, že jsem Emila a Sylvii poznal. Jsou mladší než já a dokázali a dokážou toho o tolik víc než já.
Romská elita existuje!
DODATEK=:> Všechna jména byla změněna. Neptal jsem se dotyčných, jestli stojí o nějakou publicitu. Nicméně všechny příběhy jsou pravdivé.
houwh
