Zůstat spolu kvůli dětem? S tím jděte někam.

Partnerské vztahy. Nakonečné téma. Lehce nakoukneme pod pokličku rozvodů mezi Vietnamci.  Jak moc těžké je se nechat u nás rozvést.

Dle statistik je v ČR rozvedeno každé druhé manželství.

Ve Vietnamu sice rozvodost stoupá, přesto lze dle mnoha zdrojů tvrdit, že patří k těm nejnižším. Uvádí se, že nejvyšší nárůst byl zaznamenán mezi věkovou skupinou 18-30, současná hodnota se pohybuje kolem třiceti procent. Mladická nerozvážnost? 

Zažila jsem v Čechách tolik tolik svateb (pouze v druhé polovině roku 2007 jich bylo sedm), že už ani nevím, co si brát na sebe. 

Nevěsty byly mladičké. Věkové rozmezí se pohybovalo kolem 18-25.  Rodiče dotírají, neboť je to perfektní věk na vdavky. (Jedna z těch dalších frází, co slýchávám).

Tedy pokud nejsou dívčiny na VŠ. Hlavně pokud jsou těhotné! To by byla, panečku ostuda, svatba se musí udělat dřív, než na nevěstě půjde vidět rostoucí bříško. Aby lidi neříkali. Kord v naší komunitě, kde se každý zná s každým a hnedle fabula narratur.

Připomíná mi to násobení mnohočlenů. Každý s každým. Z toho jde děs. Kdo ví, co si o mně teďkonc povídají ostravští VNci?

Mladí manželé se stěhují do svého hnízdečka a většinou : buď vedou potraviny nebo prodávají na tržnici nebo vedou hernu nebo jeden z nich pracuje v nějaké české firmě, neboť umí česky nebo všecko dohromady. Tak je tomu u nás na západě Čech, nevím, jaké "zvyky" vedou VNci na Moravě...?

Po čase se jim narodí děťátko, protože pak se dá hovořit o úplné rodině. Fascinujeme mě ta vnská láska a obětavost k dětem. Někdy mě ale děsí.

Ve Vietnamu se lidé nejvíce rozvádějí z důvodu domácího násilí. Prý z devadesáti procent. Alarmující.  Znám v naší komunitě toliko vnských párů, kde byla/je žena vystavena domácímu násilí. Jenže ony se nerozvedou. Nejsem žádná feministka, ale jsem toho názoru, že ve VNských manželstvích si vytrpí žena více než muž. Na rozvedenou vnskou ženu se společnost dívá skrze prsty. Co teprve když žijete v Čechách?! Většina žen co znám se podvolí osudu a žije v nešťastném manželství, dokud je smrt nerozdělí. Obecně je rozvedený muž společností přijímán lépe než rozvedená žena.

Víte, známe jednu vnskou rodinu, která je zcela v troskách. Čekám, kdy si ta paní něco udělá.

Popořadě. On sem přiletěl před několika lety a po nějaké době sem dorazila i jeho žena se synem. Po několika měsících ji podvedl. Klouček viděl, jak se "nějaká nahatá paní" promenáduje před tatínkem. Ona (jeho žena) z toho měla velké psychické problémy. Mám takový pocit,že se jí muž ani neomluvil, zpočátku vše zapíral a dokonce se mu podařilo dostat ostatní členy rodiny na svou stranu. Nebylo večera, aby se nepohádali, byla pod takovým tlakem, že jeho a jeho rodinu urážela, chovala se nedůstojně, podezírala ho, sledovala a kontrolovala. On toho měl plné zuby a tak ji několikrát zmlátil tak, že měla celý obličej modrý. Dokážete si to představit? Chudák malý kluk.

Jednoho dne se sebrala a se synem utekla ke známým. Jenže na ni všichni (i lidi z tržnice) doléhali, aby se vrátila.  Prý ať mu "odpustí", že samotná nebude mít velkou šanci se uživit a hlavně, aby se vrátila KVŮLI DĚTEM (mají spolu ještě tři děti ve VNmu, které jsou větší a starají se o ně příbuzní).

Kvůli dětem?!! Mám někdy pocit, že jsou někteří VNmci zaslepeni tou svou láskou k rodině. Ani si neuvědomují, že když se k sobě vrátí a budou na sebe dál štěkat a chovat se jak dva nepřátelé, že to dětem ublíží ještě více. Nerozvedli se, ona se k němu vrátila, ale on se k ní chová jak k psovi. Minimum komunikace. Malý klouček (je mu šest) mluví sprostě, neposlouchá, je drzý a neklidný. Nechci vidět, jaké bude mít v budoucnosti trauma. Ti dva se už asi nemlátí, ale mluví spolu jen sporadicky a když už, tak jako dva nepřátelé. Napovídala strašných věcí, ale jediný, s kým ostatní mluví je její muž, ačkoliv on byl ten, kdo tenhle hnus způsobil. Snad už se nemlátí a ani nehádají. Hm, jak by ano? Vždyť spolu vlastně vůbec nemluví. Jak říkám, nerozvedou se, budou se navzájem trápit, protože co by na to řekli ostatní?! Její rodiče ve VNmu?! Nedej bože!

Kvůli dětem. Chápeme, že ve výchově jsou důležití oba rodiče, ale v tomhle případě si tohle paradigma strče někam do řiti. Dospělí si neuvědomují, že tím, že spolu zůstávají jen kvůli svým potomkům, jim mnohdy přitíží. Přinejmenším má zaděláno na báječné trauma.

Jestli žijete dlouhá léta ve svazku jen kvůli nim, musíte být velmi dobrými herci, aby to na dítěti nezanechalo žádných následků. Rozvod je traumatickým zážitkem, ale není to snad mnohem lepší než pohled na dva odcizené lidi, kteří předstírají, že jsou šťastni? Nelžete ani jim, ani sobě. A hlavně - nikdy jim neříkejte, že jste spolu jen kvůli němu. Za to bych lidi kopala. Ačkoliv nejsem agresivní.