Mediální věk, ve kterém se v současné době naše společnost nachází, přesunul realitu do virtuálních životů, zprostředkovaných pomocí různých sociálních sítí a diskusních fór. Realita našeho života se v současné době odehrává na internetových stránkách. Poslední film Davida Finchera nabízí pohled pod poklici vzniku jedné z nejprůlomovější virtuální události poslední doby.
K naprostým favoritům uživatelů sdílejících veškeré osobní informace s (nejen) blízkými přáteli, patří Facebook. Tento imaginární národ v současné době čítá na pět set milionů členů. Miliardový a originální nápad harvardského studenta je databází lidských příběhů a bylo jen otázkou času, kdy se američtí filmaři rozhodnou přenést jeho samotný vznik na plátna kin.
Tento tahoun podzimní filmové sezóny reaguje na současnou virtuální obsesi Facebook, jejímž autorem a současně většinovým majitelem je nejmladší multimilionář na světě, Mark Zuckerberg, jehož IQ podle mnoha (spíše neoficiálních) zdrojů výrazně převyšuje jeho EQ.
Cynismus na každém rohu
Tento počítačový génius z Harvardu, ztvárněný Jesse Eisenbergem, je hned v úvodní, na první pohled romantické scéně, zobrazen jako absolutní egoistický fracek, jemuž nedělá problém urážet lidi v okolí. Divák, jenž na začátku tápe, v jakém duchu se film ponese, si rychle udělá obrázek o dalším možném tónu a atmosféře filmu. Rychlomluva, hbité dialogy a ostré argumenty hlavní postavy dokáží kdejakou tichou scénu rozezvučet do absurdních tónů. Tato akčně dramatická směsice vlastností však filmu dodávají onu lidskou emoční stránku ve věcech tak racionálních a neromantických, jakými jsou algoritmy a akcie na trhu.
Drama o elitářských „nerdech“ stojí na ironických a nadčasových hláškách, kterými po sobě postavy střílí. Nechávají tak diváka v napjaté křeči, kdy „zase“ někdo zamíří a zasáhne. Tyto aspekty spolu s rychlým tempem událostí jsou smrští, která se prožene po plátně a zanechává divákovo srdce ve zvýšeném tepu a mysl v absolutní aktivitě.
Elitářský život
Facebooku, který byl zprvu postavený na elitářském členství v rámci univerzitní sítě Harvardu, předcházely různé varianty uzavřené síťové komunikaci mezi studenty. Důmyslný nápad a prozřetelné zjištění, že lidé dychtí po virtuálních sociálních komunitách, do kterých není snadno se dostat, je vsazen do kontextu životní bubliny prestiže a pozlátka, ve které postavy žijí.
Fincher tak nenabízí jen analýzu možného sledu událostí okolo vzniku Facebooku, nýbrž rovněž uvádí diváka do studentského života vyhlášených amerických univerzit. Tajné a prestižní spolky, elitářské večírky a nevázaná atmosféra v kontrastu s ostrým bojem o místo pod sluncem vytváří hořkosladkou pachuť etablování americké zlaté mládeže.
Inspirace? Krádež?
Samotný Marc Zuckerberg o filmu prohlásil, že se strefil pouze do jeho oblečení. Faktem je, že pokud srovnáme skutečná veřejná vystoupení tohoto geniální mladíka, působí v nich naopak jako stydlivý, leč sympatický „kluk od vedle“. Kdo uvěří, že právě tento vyjukaný mladík by ukradl takovou pionýrskou a průlomovou myšlenku?
Hlavním usměrňovačem děje a dělícím prvkem scén jsou právě scény, ve kterých se oficiální zakladatel soudí se svým bývalým nejlepším kamarádem Eduardem a bývalými kolegy - o duševní vlastnictví, autorská práva a logicky o závratné sumy, které se kolem Facebooku točí. Klidné, arogantní a snad i pragmaticky flegmatické chování hlavní postavy v divákovi vyvolají rozhořčení a sympatii zároveň. Jeho ironické protiargumenty ve spojení s a tepláky a sandály ostře kontrastují s nažehlenými obleky účastníků soudního jednání.
Názor o tom, kdo ve skutečnosti přišel s „facebookovou myšlenkou“ zůstává ve filmu nezodpovězená. Stoprocentně se však dá říci, že i kdyby se prokázalo, že Mark Zuckerberg myšlenku ukradl, pro první „facebookovou generaci“ bude oním vizionářským zakladatelem.
Hudební hvězda
Drama stojí na přesvědčivých hereckých výkonech mladých a neznámých tváří. Ztělesňují takové charakteristické postavy, že stigma „herce z toho filmu o Facebooku“, jim zůstane ještě poměrně dlouho.
Zajímavé je rovněž obsazení popového zpěváka Justina Timberlaka do role zakladatele kdysi populární stránky na (ilegální) stahování hudby - Napster. Přesto působí jeho přítomnost v druhé polovině filmu víceméně rušivě. Timberlake v roli manipulátora, který se snaží dostat na bývalé výsluní, strhává pozornost na svou osobu, přičemž v mysli znalého diváka rezonuje spíše Napster než Facebook.
„The next big thing“
O Facebooku se mluví jako o „the next big thing after Google“, v jehož útrobách se točí astronomické sumy peněz. Již na začátku jeho vzniku se spekulovalo o tom, jestli je Zuckerberg skutečným autorem myšlenky nebo nápad nedovoleně „převzal“. Film se tak snaží popsat možný scénář událostí, jakožto i jednání o autorských právech za zavřenými dveřmi. Neměl by se však dogmaticky přijímat jako kroniku vzniku. Jedním z dalších pozitiv je jeho „nevůle“ uživatele poučovat. Nemá žádné „hlubší“ poselství, které by se u snímků, jako je tento, dalo očekávat.
Zpracovávat takový současný fenomén, jakým Facebook bezesporu je, je tvrdým oříškem. Je totiž těžké objektivně hodnotit událost, od které se nás nyní přímo dotýkají a ovlivňují. Smícháním faktů a fikce se avšak Fincherovi podařilo postavit slušný základ pro „mustwatch“ filmovou událost podzimu 2010. Bude zajímavé sledovat vývoj vnímání filmu The Social Network v souvislosti s rozvojem a fungováním tohoto virtuálního fenoménu. Osm nominací na Oscary jen potvrzují fakt, že si David Fincher zadělal na slušný kultovní snímek. Minimálně se o něm bude mluvit jako o tom „filmu, kde se mluví strašně rychle.“
Sociální síť (The Social Network, 2010)
Žánr: Drama
Režie: David Fincher
Scénář: Aaron Sorkin
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross
Hrají: Jesse Eisenberg, Andrew Garfield, Justin Timberlake, Brenda Song, Armie Hammer, Max Minghella, Rashida Jones, Joseph Mazzello, and Rooney Mara.
