Dejme tomu že se dva mají rádi a chtějí se vzít. Takový nápad mělo předloni dost mých krajanů.
Pominu sňatky z rozumu, kterých v naší menšině není málo.
Dejme tomu, že jsou dva. On a ona. Zatím dost tradičně. Zhruba ze sta procent.
Obvykle ve věku 19-25.
Rodiče ( a pakliže je v Čechách nemáte, tak potom váš nejbližší příbuzný či někdo, kdo si na krk vezme celou monstrózní organizaci veselky) vyberou vhodné datum a rodiče nachystají za hodně pěnez svatbu a rodiče pozvou cca 200-300 lidí.
Takhle, abych to vysvětlila. Naše komunita je dost propojená, takový malý LAN - local area network. A pokud se koná někde nějaká svatba, je tradicí, že rodiče snoubenců si prvořadě pozvou své přátele a známé, kteří třeba ani nemají páru o tom, co jsou zač ty dvě mladé hrdličky.
Stává se nám, že jdeme na svatbu a ani nevíme, jak se novomanželé jmenují. Leč, stojí to na pozvánkách, a pak také - jejich jména visí jako dekorace.
Někdy ani nevíme, jak vypadají.
Příjdete na svatbu ( dříve jak v šest večer vám to nezačne). Obvykle se zve tak na sedmou, lidé se trousí třeba i v osm a vy tam tu hodinku sedíte a čekáte na hostinu. Kolem půl deváté přijede ženich s nevěstou a zasedají ke stolu. Proběhne pár přípitků, zpívá se, jí se. Klasika.
Jak jsem psala již ve svém úplně prvním příspěvku, my nedáváme novomanželům dary jako dary (příbory? závěsy? povlečení?). My dáváme peníze jako dar a dar jako peníze.
Pointa.
Částka od jednoho tisíce a výše. Občasně padesát ojro, sto ojro, pokud jste dobří známí apod.
V roce 2007 jsme absolvovali 8 svateb, z toho 5 na podzim.
V roce 2008 nějaké 4.
V roce 2009 taky nějak kolem 4.
V lednu 2010: dvě.
Tatínek tomu peněžitému daru říká: "Drahá stravenka".
A jen tak mimochodem. Ten litr se dává, i když tam nejdete:)
